Prosinec 2014

CHALLENGE -> TDYCH - 6 míst

29. prosince 2014 v 0:12 | Michi |  PORTFOLIOFOX
Začínám si říkat, že měli ta čísla přehodnotit :D


1) Postel je můj věrný kamarád. Je ovšem pravda, že k jejímu skutečnému účelu, ož je spánek, ji využívám ze všech ostatních činností nejméně :D

2) Trosky mám ze všech památek prostě nejraději! Myslím tím tedy hrad Trosky, abyste si nemysleli, že mám demoličního ducha :D Jezdila jsem tam o malička a miluju to tam doteď. Je tam nádherně a dýchá tam úžasná atmosféra.

3) Angliký venkov mě přitahuje magickým kouzlem. Jelikož mám ráda historiké romány především z anglického prostředí, absolutně jsem si zamilovala právě tamnější venkov díky krásným popiskům. A musí tam být krásně doteď, takže jestli chci něco z Anglie vidět, je to především venkov!

4) Kde je voda, tam je dobře :D Je mi jedno, jestli budu vysedávat u rybníka, u řeky nebo se povalovat u moře či jezera. Voda je prostě voda, pro mě skvělý výhled a odpočinek.

5) Solárko možná není ta nejzdravější věc na světě, ale neexistuje nic, kde a při čem bych se dokázala tak dokonale zrelaxovat :D Jelikož relaxovat neumím nebo to nevydržím dlouho, je tohle ideální řešení. Na 20 minut se válím nahá v absolutním teple s muzikou v uších a nevím o světě. Prohřátá a odpočatá vylezu ven a je ze mě nový člověk. To si prostě jednou za čas musím dopřát :D

6) Japonsko je země tak neskutečně odlišná a nádherná, že je pro mě jedním z nejzajímavějších míst na planetě. A jednou ho určitě prozkoumám! :D

CHALLENGE -> TDYCH - 7 přání

25. prosince 2014 v 13:13 | Michi |  PORTFOLIOFOX
Sepisovat seznam přání o Vánocích? To je teda hanba! :D


1) Mít velkou rodinu. Ale fakt velkou! Obří! Absolutně mě totiž dostává představa, jak budu mít jednou všechny děti dospělé, ty budou mít svoje děti a na svátky jako jsou Vánoce, Velikonoce či narozeniny se všichni narveme do jednoho domu / bytu, bude tam hlava na hlavě, všichni se budou mezi sebou hádat, bavit, popichovat, radovat se a bude to paráda :D

2) Vydat knížku. To bych vážně chtěla. Neříkám, že chci být spisovatel, protože tohle slovo je podle mého strašně zneužívané v dnešní době a spisovatel je dle mého jen někdo, kdo si to oslovení fakt zaslouží. Ale vydat knížku, to by byla pecka. Aspoň jednou. Ale pořádně! Žádný samonáklad, ani ebook. Prostě pořádnou papírovou knížku s pevnou vazbou, pod záštitou dobrého nakladatele. Holt nějakou tu utopii mít musím :D

3) Chci navštívit Japonsko a Anglii. Ale šíleně moc! Tyhle dvě země jsou tak nádherné a ůžasné, že tam prostě chci :D A nezlobila bych se ani za lepší procestování Německa. To se mi líbí taky. Nakonec ale budu ráda, když se podívám aspoň do Tater :D

4) Jednou si pořídím všechny čtyři mušketýry! Ano, čtete správně. Čtyři, né tři. Athose už mám, příště bude následovat Porthos a po něm ještě Aramis. Pořádní tři rotvajleři. A k nim jednoho Dartaňana alias bígla. Řekněte sami, není to dokonalá představa? :D

5) Seriózně se chci zapsat na nějaké kurzy. Akorát váhám, čemu dát přednost. Angličtina nebo japonština? Krav maga nebo sebeobrana? To je dilema!

6) Ještě zatím mě nepřešlo přání o domu s velikánskou zahradou, na který si vlastnoručně vydělám jen já sama! :D

7) A taky chci, aby mi povyrostla prsa!

CHALLENGE -> TDYCH - 8 strachů

22. prosince 2014 v 23:28 | Michi |  PORTFOLIOFOX
Tohle je nejtěžší část, protože lišky se nebojí ničeho. Naopak. Všichni se bojí lišek! :D


1) Jelikož jsem matka a snažím se být dobrá matka, bude asi na prvním místě strach o děti. Ale nepředstavujte si hysterické matky, co se hroutí, když jim dítě přijde ze školy o hodinu déle nebo se šplhá na nebezpečnou atrakci. Mě nechává chladnou i Mia lítající po schodišti nebo balancující po kuchyňské lince. Ovšem když vytáhne 30 centimetrový nůž, už se začínám stavět do pozoru :D Nicméně pokud se opravu bojím, tak to akorát nějakých úchylů nebo spratků (nech-být-rasista-ale-chápeme-že) :D

2) Nějak mě děsí představa, že po mně jednou nic nezůstane. Když teda pominu mláďata, jsem ten typ nechutně sebestředného člověka, co má nepřekonatelnou potřebu zanechat po sobě něco, co ho bude připomínat i dalším generacím, co s ním neměli pokrevně nic společného :D

3) Bojím se, že budu pořád stejně na prd jako do teď :D

4) Pořád se bojím, že se někde zase šíleně ztrapním :D

5) Bojím se vosích hnízd! Ale šíleně! A vůbec nevím proč!

6) Obávám se, že nemám talent na psaní...

7) Trochu se děsím, že mě jednou budou moji pubertální potomci považovat za příšernou matku a nebudou mě mít rádi :D

8) Bojím se jednoho člověka. I když vím, že mi od něj reálně nic nehrozí, po špatných zkušenostech mám nepřekonatelnou hrůzu, když je poblíž.

CHALLENGE -> TDYCH - 9 lásek

21. prosince 2014 v 0:43 | Michi |  PORTFOLIOFOX
Teda musím říci, že zkompletovat devět položek, co mám ráda, mi dalo docela zabrat :D Ne, že bych byla takový ignorant, ale takhle pohromadě to vidím prvně :D


1) Mláďata aneb moje děti. Co bych to taky byla za matku, kdybych je nedala na první místo, že jo, Akorát, že já tyhle žebříčky obvykle nestavím podle pořadí :D píšu, jak mě napadnou a první mě napadla jak jinak než moje mláďata. Sice bych je občas prodala nebo zavřela na pár hodin do skříně, ale jinak jsou to lásky největší.

2) Psaní je záležitost, která je mi strašně blízká, a proto se jí věnuju hodně málo :D Já vůbec přicházím na to, že čím víc mám něco ráda, tím méně to provozuju. Nicméně doufám, že se opět dostanu do fáze, kdy budu psát každý den. Dříve jsem psala i za chůze. No fakt :D V jedné ruce jsem držela sešit, ve druhém propisku a psala jsem, i když jsem šla. Přestala jsem s tím po první srážce se sloupem :D

3) Miluju lišky! Všeobecně mám zvířata ráda, ale lišky jsou srdeční záležitost. Stále se nevzdávám naděje, že jednou budu mít doma prostor, kde budu moct lišku chovat jako domácího mazlíčka =^-^=

4) Pečení a vaření mě sice baví oboje, ale zatím, co vaření mám jen ráda, pečení miluju. Asi proto o Vánocích šílím a peču hromady cukroví, vánočky, štoly, věnce a další, na co si jen vzpomenete :D

5) Spánek patří mezi jednu z mých oblíbených činností. A ano, jak už jsme se zmiňovala výše, proto mu věnuju tak málo času :D Dvě až čtyři hodiny denně bohatě stačí.

6) Knížky jsou věc, kterou nesmí nikdy nic nahradit. Žádné čtečky, počítače, iPady a jiné blbosti. Kniha je kniha, voňavý papír, pevná vazba, příběh v jejích stránkách... To je kouzlo, kterého se nikdy nenabažím.

7) Moje malé maloměsto. Vždycky jsem ho nesnášela a těšila se, až z něj jednoho dne vypadnu. A když jsem to udělala a dva roky bydlela na několika jiných místech, uvědomila jsem si, že to tu mám vlastně ráda. Vážou mě sem vzpomínky a někteří lidé.

8) Přátele nemohu vynechat, protože nemít ráda je, nemám ráda v podstatě nikoho. S lidma je kříž, ale přátele si na rozdíl od rodiny a jiných můžu alespoň vybrat. A já si vybírám ty výjimečné!

9) My First Love. Jinak se to lépe vyjádřit ani nedá. Holt jsem takové pako, že jsem z toho nevyrostla a je z toho láska na celý život :D

TOP TEN -> Music Box

19. prosince 2014 v 19:27 | Michi |  PORTFOLIOFOX
Tak jsem si řekla, že když se blíží Vánoce a s nimi i konec roku, proč si neudělat takové menší shrnutí všech svých Top desítek, na které jsem během 2014 narazila. A ať je to hned trochu veselejší, začneme muzikou, ačkoli vám svým vkusem náladu okamžitě zkazím :D Snad vám to vynahradí, když vám napráším, že si u toho nadšeně trsám a pištím po kuchyni nebo při vytírání :D

1) Animals - Maroon 5

Tohle je prostě dokonalá písnička s dokonalým videoklipem! Rozhodně se zapsala na můj seznam nejlepších písniček všech dob. Marooni mají celkově dobrý vkus, co se písniček i klipů týče, ale tady se mi trefili do mé zvrácené noty i v tom nejmenším detailu. Je to perverzní, je to zvrácený a naprosto boží ^-^


2) Girl Got a Gun - Tokio Hotel

Říkejte si, co chcete, ale ta písnička je skvělá :D A videoklip je ultimátní :D Něco takového jsem od nich absolutně nečekala, o to víc mě to dostalo do kolen :D Většině fanoušků se to hrozně nelíbí a kritizují to, já jsem z toho absolutně nadšená :D


3) Boom Clap - Charlie XCX

Sountracková píseň k filmu Hvězdy nám nepřály. Líbí se mi nejspíše hlavně kvůli filmu, který mě fakt dostal jako už dlouho žádný ne. Ale i tak je písnička fajn a ráda si ji pouštím, když se snažím jen tak rozjímat. I když klip nic moc :D


4) Love Who Loves You Back - Tokio Hotel

A ještě jednou vás potrápím svýma oblíbencema, jelikož letos vydali hned tři písničky a tahle je rovněž suprová. Ačkoli na ní oceňuji pouze pasáže s důrazem kytary :D


5) Black Widow - Iggy Azaela feat. Rita Ora

Tady není potřeba příliš se vyjadřovat. Jelikož jde víceméně o hip-hopový kousek, spadá do mé kategorie neoblíbenějších. Byl pro mě ovšem velkým překvapením, jelikož jsem od toho příliš nečekala. Nejraději ho poslouchám při psaní nebo cvičení ^-^


6) Jealous - Nick Jonas

Když mi naskočila prvně, chtěla jsem ji původně přepnout, ale nakonec jsem ji nechala hrát. Teď jsem ráda, protože mě mile překvapila. Od bývalé Disney hvězdy je to vážně dobrý sólový kousek, díky kterému se stále přiblble usmívám :)


7) Wiggle - Jason Derulo feat. Snoop Dog

Podle mého je to taková ta typická letní vypalovačka, na kterou si za rok ani nevzpomenete :D


8) Shake It Off - Tailor Swift

Nijak zvlášť Tailor neposlouchám, všeho všudy se mi od ní líbí dvě písničky a tahle je jednou z nich. Ačkoli videoklip je možná daleko lepší jak samotná písnička :D Nicméně i to je dobrá "naklepávka" při uklízení a docela pozvedne náladu :D


9) All about That Bass - Meghan Trainor

Ani pořádně nevím, co se mi na té písničce líbí. Hrozně mi evokuje léta alá Pomáda nebo Horečka sobotní noci, což jsou kousky, které mám strašně ráda a celá tahle éra se mi dost líbí. Je to přesně typ písničky, při kterém se mi dobře nakrucuje při pečení a její poslouch mě nutí do smíchu :D


10) Can't Remember to Forget You - Shakira feat. Rihanna

Možná to bude jejich naklepáváním zadků ve videoklipu, ale jakmile se zaseknu při psaní nějakých peprnějších scén nebo se zadrhnu při malování, vždycky mě tahle písnička nakopne dál :D Ovšem písnička je taky suprová, další "letnější" kousek, který mi navozuje představu dovolené na pláži :D


Doufám, že jste to ve zdraví a pohodě přežili, příliš se mým (ne)vkusem neznechutili a třeba objevili i nějaký šlágr, co se vám zalíbil taky :D

CHALLENGE -> TDYCH - 10 tajemství

19. prosince 2014 v 0:23 | Michi |  PORTFOLIOFOX
Obvykle mi dělá problém dodržet některé tyhle challenge, ale tahle je "jen" deseti denní a u Saku se mi líbila tak moc, že jsem se do ní musela prostě pustit :D


1) Pokud vím, že nikam nepůjdu, příliš neřeším mytí vlasů. Prostě je stáhnu do culíku a říkám si, že když už nic jiného, alespoň pro ně dělám něco prospěšného.

2) Jsem absolutně neschopná zdravě a pravidelně jíst. Od puberty mám s jídlem dost otravné problémy přes které se nedokážu prokousat, abych si ustálila životosprávu. A že se o to pokouším znova a znova...

3) Mám svého osobného hrdinu. Vymyslela jsem si ho, ale zakládá se na reálném člověku.

4) Nejsem 100% máma. Rozhodně bych mohla spoustu věcí dělat lépe, ale není na to čas a někdy ani chuť. Ale co, nic se nemá přehánět, že jo :D

5) Baví mě Disney Channel.

6) Jsem hrabivec lakomá. I když říkám, že peníze nejsou všechno a opravdu si to myslím, hned vedle sexu nejčastěji přemýšlím nad možnostmi, jak zvyšovat svůj příjem.

7) Porušuju hned několik bodů z Desatera. A ke všemu i to nejhroší! (ale ne, zatím ještě nevraždím)

8) Stále patřím mezi nedostudované ostudy.

9) Jsem naprosto nechutný lenoch.

10) A nakonec jedno z mých nejčernějších tajemství. Ujíždím na kostýmech. Hlavně zvířecích. Nechci říkat copsplay, protože to na mysli nemám. Ale je to podobné. Akorát více divné a zvrhlé, když si představím situace, ve kterých bych je nejraději nosila.

BAKING RECIPE -> Křehulky

17. prosince 2014 v 21:51 | Michi |  RECEPTY
Protože mám krabice narvané cukrovím, musím si s přidáváním receptů trochu pospíšit, abych tu s nimi neoxidovala ještě v lednu :D Takže vám přihodím ještě rohlíčky, ze kterých mi zbylo jenom pár kousků, protože první plech jsem z půlky spálila a druhou půlku těsta mi pro jistotu sežral pes :D


Ingredience

205 g moučkového cukru, 125 g kokosu, 100 g polohrubé mouky, 125 g Hery, 1 lžička prášku do pečiva, hořká čokoládová poleva

Postup

1) Prosátou mouku smícháme s práškem do pečiva.
2) Přidáme prosátý cukr, kokos a nastrouhanou Heru.
3) Vše zpracujeme do těsta, které uložíme zabalené v potravinářské folii na 1 hodinu do ledničky.
4) Odpočinuté těsto rozkrájíme na stejně velké dílky podle velikosti formiček.
5) Čisté formičky plníme jen do poloviny, rohlíčky při pečení nabydou.
6) V předehřáté troubě pečeme do zlatova na 200°C.
7) Ještě za tepla je z formiček vyklepeme a necháme vychladnout.
8) Ve vodní lázni si rozehřejeme čokoládovou polevu a konce rohlíčků v ní namočíme.
9) Necháme zaschnout na pečícím papíře či mřížce.

Neděste se, že je těsto dost hutné a drolí se, má to tak být a do formiček se vmačkává dobře :)

BAKING RECIPE -> Strážní věž

17. prosince 2014 v 21:16 | Michi |  RECEPTY
Jestli jste příznivci ořechového cukroví (ideální pro fanoušky GOT :D), nebo alespoň lepeného a čokolády, doporučuji ozkoušet tenhle recept. Cukroví je krásně vláčné a když si s tím dáte tu práci, vypadá na talíři suprově!


Ingredience

150 g moučkového cukru, 150 g vlašských ořechů, 150 g Hery, 300 g hladké mouky, 1 vanilkový cukr, 1 vejce, hořká čokoládová poleva, džem

Postup

1) Namleté vlašské ořechy smícháme s vanilkovým cukrem a prosátým moučkovým cukrem.
2) Přidáme vejce s nastrouhanou Herou a zpracujeme hladké těsto.
3) Zabalené do potravinářské folie vložíme těsto na 30 minut do ledničky.
4) Odpočaté těsto vyválíme na plát silný 4 mm a vykrajujeme kolečka o třech velikostech.
5) Troubu rozehřejeme na 160°C a pečeme do zrůžovění.
6) Vychladlé kousky slepujeme od nejmenší po největší domácím džemem.
7) Ve vodní lázni si rozpustíme čokoládovou polevu a ztuhlé věže namáčíme.
8) Vršek zdobíme kousky vlašských ořechů.

REVIEW -> Sekaiichi Hatsukoi

15. prosince 2014 v 1:07 | Michi
Předloha: série Sekaiichi Hatsukoi manga
Režisér: Chiaki Kon
Hudba: Hiriji Anze

Obsah: Nakladatelství Murakami vydává kromě jiného i shoujo mangu, které šéfuje excelentní šéfredaktor Tanaka Masamune. Pod jeho vedením se ze skomírajícího časopisu stal hit, mangy pod jeho editací běžně vyprodávají i dotisky a jeho spolupracovníci jsou z jeho tempa vyřízení. Proto se obklopuje pouze schopnými lidmi jako je třeba Onodera Ritsu, syn majitele Onodera nakladatelství, ze kterého i přes svůj úspěch jako literární editor odešel, aby dokázal všem i sám sobě, že nepotřebuje otcův vliv k dobře odvedené práci.
Ačkoli skončí jako editor mangy, o které vůbec nic neví, vynaloží veškeré úsilí, aby i v tomhle byl nejlepší. Společně s jeho spolupracovníky a tvůrci mangy tak poznává tvrdý svět panující kolem manga knih i lásky.


Nečetla jsem si žádnou anotaci a neměla sebemenší představu, o čem to přesně bude. Ale jakmile jsem si pustila první díl, byla to láska na první pohled!
Sekai-ichi naprosto překonal platonickou lásku s Gravitation a zalíbil se mi mnohonásobně víc než takové Love Stage!! či Papa to Kiss in the dark a podobné. Příběh si mě absolutně získal a postavy ještě víc. Nicméně nejvíce mě nadchlo prostředí, jelikož se to celé odehrává v nakladatelství. Přesněji v sekci shoujo manga, což je pro mě stejně zajímavé jako vydávání knih a člověk pěkně nahlédne pod pokličku, jak takový proces vlastně probíhá.
Nejlepší, absolutně nejlepší postavou je Takano. Bez debat. Líbil se mi už od začátku a s každým dalším dílem mé sympatie jenom rostou. Pro mě je to naprosto dokonalá postava, perfektní ztvárnění mužského charakteru, ačkoli bohužel, orientovaná spíše na chlapce :D Jestli ale takovýhle chlap existuje i v realitě, přesně s takovýmhle charakterem, myšlenkami, chováním a nečekanými výpady, chci ho okamžitě k oltáři! Odteď mám prostě perfektní obrázek svého vysněného chlapa, protože tohle je můj vkus až do morku kostí :D
Na druhu stranu se mi líbí téměř stejně tak jeho protějšek Onodera. Je to opak Takany, přitom jsou si v něčem podobní a jako pár mi přijdou absolutně úžasní. Možná to bude tím, že já a Onodera máme pár podobností na krku, ale... I když je to takový malý neurotik, miluju jeho odmítavý postoj, díky kterému vždy vyprovokuje Takanu k útoku a já se pak rozplývám blahem. A ne jen tím...
Podobně sympatické jsou ale i další postavy. Onodera a Takana jsou hlavními tahouny v příběhu, k nimž jsou připojeny další ze stejného prostředí a příběhy se jim letmo prolínají.
Líbí se mi hrozně rozdílnost Kisa s Yashino. Jejich 9 letý věkový rozdíl i Kisy citovou oploštělost, kterou se Yashikovi podařilo prorazit a Kisa si to nechce přiznat. Vypadají jako pár docela vtipně, bezvadný je ale především kontrast, že zatímco Kisa je starší, na pohled vypadá jako ten mladší.
A co se týče Yoshina a Toriho, tam je to přesně otočeně. Ačkoli nevím, jaký je mezi nimi věkový rozdíl, nejspíše bude taky výraznější. I jejich pár se mi líbí, především jak Tori o Yoshinu pečuje, protože je to takového hrozné trdlo a lemra líná, zatímco Tori ho starostlivě obskakuje a ještě kvůli němu vyžírá, že se jeho autor věčně spožďuje s mangou. A jak na Yoshinu žárlí a brání ho, to je teprve pecka!
Zato Yuu mi je silně nesympatický. Nevím, co mi ten chudák udělal, ale nemám ho prostě ráda, podobně jako Yokozawu. Nejspíše to bude jejich rolemi "narušovačů" vztahů hlavním hrdinům :D Ale nesedí mi ani jejich povahy. Jsou snobští, povýšení a egoističtí, což nemám příliš v oblibě. Na druho ustranu jim to jeden nemůže mít za zlé, protože když si vezmete, o koho stojí... Je to celkem pochopitelné :D
Ve druhé řadě, kterou mám teprve rozkoukanou, se přidal ještě syn majitele nakladatelství Ryuuichiro se svým nejlepším přítelem Asahinou. Jako dvojice působí roztomile s ohledem na jejich minulost, akorát mi teď přijde, že Murakamiho nakladatelství autor gayi trochu přeplnil :D Možná to celkovému dojmu z anime trochu uškodilo, ale na druhou stranu si myslím, že tenhle koncept prostě měl být zachován od začátku až do konce, bylo to přesně takhle naplánováno a v tom případě to pasuje pěkně. A jelikož jsou všechny páry sympatické, nemám co namítat.


Doporoučení: Tohle musí zaručeně vidět všichni příznivci shounen ai! A pokud nejste naladění právě pro tenhle žánr, pusťte si to alespoň kvůli tomu prostředí a celkovému zpracování. Zklamaní určitě nebudete. Nakonec je přeci jedno, jestli jsou tam za pár dva kluci nebo holky či holka a kluk :D Ovšem v případě, že vám tohle nestačí, jste povinni pustit si to už jen kvůli Takanovi, protože ten je naproto bezkonkurenční!

Jak jsem šla na rande

13. prosince 2014 v 23:28 | Michi |  DENÍK
Jsem naprosto nepoznamenaný tvor, co se randění týče. Nedělala jsem to předtím a nebudu to zřejmě dělat ani do budoucna. Asi mi na to chybí nějaké buňky. Nebo bych si měla nastudovat nejprve nějaké příručky, než se do toho dám. Potom to totiž možná nedopadne stejně :D
To jsem tak jednou seděla u ntb a právě do sebe cpala párky (ano, jsem závislá na téhle absolutně ohavné věci :D) když mi zapípal mobil. Myslela jsem si, že se mi konečně ozval můj dobrý kamarád a vzpomněl si na mě, nicméně jaké to překvapení, když jsem zjistila, že to byl Špaček. Říkejme mu Špaček, i když to je trochu jiný pták...
Prý, jestli neskočíme na rychlé kafe, že musí vyřídit pracovní pochůzku a jede kolem. Ha! To byla nevítaná přepadovka. Já v teplákách, s neumytýma vlasama, neoholenýma nohama, ale kupodivu po dlouhé době nalakovanýma nehtama. Tak jsem se jala zjišťovat, jak si to jako představuje v osm večer a že se do města v tuhle dobu fakt nemám jak dostat ze svého maloměsta. Odpověď byla, že mě vyzvedne. Ha! To zavánělo průserem.
Optala jsem se teda, za jak dlouho by to jako viděl a uvedla výmluvu, že zrovna dodělávám podlahu a musím se proto zkulturnit, protože jsem jako prase. Sice jsem tu podlahu dodělala den předtím, ale to se taky počítá! Odpověděl, že za hodinu a půl. Fajn! To mám dost času na sprchu a všechno kolem.
Takže jsem to odsouhlasila a letěla do vany. Nemusím se porobně vypisovat o přípravách, protože ty známe asi všichni docela podrobně. Nicméně s předstihem jsem vše zvládla a byla mile překvapená, jak vypadám na závěr použitelně. Horší bylo, že jsem neměla ponětí, jak vypadá protějšek. Ale co, rande na slepo jsem ještě nezkoušela a zkusit se má všechno. Akorát babi medvědice dostala záchvat, aby to nebyl nějakej úchyl.
No... Úchyl to nebyl. Ale na člověka s jeho prací bych ho netypovala.
Špaček byl o hlavu menší než já (a to ten klín na mých kozačkách fakt není moc vysoký!) a přibližně dvakrát tak široký jak já (to už je co říct!). Sice jsem věděla, že je o nějakých těch pár let starší, ale ve skutečnosti působil starší podstatně víc. Co na to řít, bylo to zklamání. Přesto jsem to nevzdala a když se zeptal, kam v tom našem maloměstě můžeme zajít, vzala jsem ho do hospody pod mým příbytkem. Ostatně co může být v jedenát večer ještě otevřené kromě hospody?
Uvnitř jsme zasedli ke cole a začala diskuze prokládaná trapným mlčením a zíráním na televizi s rockovým kanálem. Jediné téma, na které jsme se dokázali bavit pořádně a se zájmem na obou stranách, byla jeho práce. Z jeho strany nadutost, z mojí autorská deformace.
Na závěr jsme skončili v autě při prohlížení fotek z několika policejních akcí a pouštění pár odposlechů. A když si Špaček začal dodávat kuráže a dorážet na mě, usoudila jsem, že je nejvyšší čas jít nakrmit Maxe a vypakovala ho domů na Moravu. Od té doby jsme spolu se Špačkem nemluvili.
Mizerné rande, ale plodná informační schůzka.