Trénovat se musí...

20. listopadu 2014 v 1:15 | Michiyo Yokomura |  PORTFOLIOFOX
Takhle to běžně dopadá, když dám volný průtok svým myšlenkám. A když říkám volný, tak myslím úplně volný, tudíž se v tu chvíli začnou mlít myšlenky jedna před druhou a vůbec se sebou nesouvisí. Když se to pak pospojuje dohromady, je to srandaguláš :D Pokud se v tom, dámy, poznáte, nekamenujte mě. Chtěla jsem vám pouze udělat radost, protože mě to napadlo při vzpomínce na Winchesterovy bratry :D A buďte rády, že jsem vynechala návštěvu Mária. Mělo to být totiž značne nevhodné, bylo by to nechutně dlouhé a nejspíše by se v tom pak poznaly ještě další zainteresované osoby.

"Crr, crr. Crr, crr."
Zvuk mobilu se rozezněl do ticha potemnělé místnosti.
"Crr, crr. Crr, crr."
Telefon cestoval po dřevěném stolku díky vibracím hlasitěji, než zvonil.
"Crr, crr. Crr, crr."
Spící žena sebou divoce trhla, když jí přístroj dopadl na hlavu a s rachotem řičel dál.
"Prosím?" zamumlala rozespale do telefonu, aniž by se podívala, kdo jí v tuhle hodinu volá.
"Spíš?" ozvalo se z druhého konce potemnělým hlasem.
"Spím."
"Tak nespi. Máme práci."
"Práci?" zopakovala nechápavě, alespoň však nahmatala lampičku a rozsvítila.
"Ano, práci. Obleč se a pojď. Čekám dole," dostalo se jí netrpělivě na odpověď. Vzápětí se v telefonu ozvalo pípání a rozhostilo se ticho. Pomalu svěsila ruku dolů a udiveně se zadívala na display mobilu. Jistě, byla to ona. Kdo jiný by jí také ve tři ráno tahal z postele kvůli práci?
"Proč já, sakra…" zaklela zoufale při pohledu z okna, za kterým zuřivě bubnovaly kapky deště do všeho, co jim stálo v cestě. Letos byl podzim chladný a deštivý a jí se rozhodně nechtělo z měkké postele ve vyhřáté ložnici do studeného deště a vlezlého větru.


"To byla doba," dostalo se jí suchého pokárání, sotva vyšla ze dveří na ulici osvětlenou jen pouličními lampami. Neodpověděla. Jen si pro sebe něco nevrle zavrčela a přitáhla si blíže k tělu tmavě vínový kabát.
"Volal mi kapitán. Je to nějaká vražda. Zlatníka. A prý to musíme vidět," pokračovala brunetka v monologu, zatímco obě nasedly do malého auta černé barvy a rozjely se prázdnou ulicí.
"Chtěla jsi říct, že ty to musíš vidět," zabručela rudovláska na odpověď. Brunetka k ní stočila koutek oka.
"Nebuď protivná. Za dvě hodiny bys stejně vstávala," odpověděla jí klidným hlasem a začala ladit rádio. Rudovláska se nespokojeně ošila.
"Vstávala bych za tři hodiny!" odsekla. Autem se rozeznělo kvílení hudebního orchestru hrajícího vážnou skladbu. Brunetka se zamračila. Pokusila se znovu přeladit, ale přes průtrž mračen nechytala žádný signál. Nakonec rádio zase vypla a soustředila se na řízení.
"Dvě hodiny nebo tři, to není takový rozdíl," utrousila.
"Jak pro koho…" zabručela rudovláska nespokojeně a dál sledovala ubíhající cestu okýnkem u své hlavy. Překvapilo ji, když vyjely z města na dálnici, odkud během pár minut sjely na vedlejší silnici.

"Jsme tady," oznámila jí brunetka, když vypla motor a světla zhasla. Rudovláska se v sedadle napřímila.
"To jako vážně?" otočila se nechápavě na brunetku, která rázně přikývla. Rudovláska se znovu nevěřícně zadívala z okénka.
"To mi chceš vážně tvrdit, že někdo našel mrtvolu uprostřed noci a v takovém počasí zrovna tady?"
"Přesně tak," přitakala jí brunetka opět a odepla si bezpečnostní pás.
"No to si snad dělají srandu," zakroutila rudovláska nechápavě hlavou a jen velmi neochotně vystoupila z auta. Nohy se jí okamžitě zabořily do mazlavého bláta, které v tuhle chvíli pokrývalo celou lesní cestu i vedlejší kukuřičné pole podél protékající řeky.
"Sakra… Taky jsi mi mohla říct, kam jedeme! Vzala bych si lepší boty!"
"Nemáš nosit takové křápy. Říkám ti to pořád," odpověděla jí brunetka nevzrušeně a ve svých pohorkách se dál brodila bahnem k policejním autům, odkud jim vyšel vstříc postarší muž.
"Tady jste. Už jsem si myslel, že nedorazíte. Nemáme tolik času a v tomhle počasí tuplem ne," oslovil je, v hlase mu přitom zazníval neklid.
"Rychleji to bohužel nešlo," odsekla mu brunetka a pobídla ho, aby je zavedl k mrtvole. Rudovláska se obezřetně rozhlédla kolem.
"Kdo ho vůbec našel, Jai-"
"Ticho!" okřikla ji brunetka dříve, než stačila doříct její jméno.
"Kolikrát ti mám opakovat, že je nebezpečné oslovovat se celým jménem? Nikdy nevíš, kdo nás poslouchá!"
Rudovláska se ve svém kabátě instinktivně přikrčila. Občas na jejich pravidlo prostě zapomínala a její společnice poté vyváděla jako dvouhlavá saň. I nyní se nad ní tyčila jako kobra a z očí jí šlehaly nebezpečné blesky.
"Promiň," pípla omluvně.
Brunetka se v okamžiku zase uklidnila, dlaní si sklepala listí, jež jí ulpělo na tmavě šedém kabátě z těžkého materiálu a pokývla hlavou.
"V pořádku."
Jakmile došly kapitána, který už stál u mrtvoly, rudovláska svůj dotaz opatrně zopakovala.
"Nevíme. Byl to anonymní telefonát," pokrčil kapitán rameny.
"Že by pachatel?" zadívala se na něj brunetka podezíravě.
"Možná, ale pochybuji. Byl to ženský hlas a zněl dost věcně. Musela by to být naprostá psychopatka. Ke všemu náš patolog tvrdí, že tělo sem bylo přineseno a na to by nějaká ženská měla sotva sílu."
"Myslíte? Copak žena neunese mrtvého muže?" pokračovala brunetka ve svých útočných otázkách, zatímco se rozhlížela kolem sebe.
"Jenomže když ho sem přinesli, byl naživu. A co víc, našli jsme ho oběšeného na stromě. Ani jeden muž by neměl dost síly na to ho tam dostat. Natož žena," nedal se kapitán a hlavou naznačil směr vzhůru. Když obě ženy vzhlédly, naskytl se jim pohled na visícího oběšence dobrých osm metrů nad zemí. Rudovláska se otřásla.
"Jak ho tam dostali?"
"To je to, co nevíme. Nejsou tu žádné stopy po žebříku nebo něčem podobném," pokrčil kapitán rameny.
"Třeba je zahladil déšť," namítla rudovláska chabě.
"Nesmysl. Však se podívejte. Skrze husté koruny sem tolik neprší, zem tu je promáčená, ale ne natolik, aby zmizely stopy. A tady nejsou vůbec žádné stopy."
Rudovláska s brunetkou si vyměnily krátké pohledy.
"Proto jsem vás zavolal. Víte dobře, že to dělám nerad. Ale tady to trochu vypadá jako-" namísto dokončení myšlenky se zatvářil kysele. Stále mu tyhle okultní věci nešly na rozum a tudíž ani na jazyk.
"Jako nadpřirozená záležitost," dokončila za něj brunetka, přičemž zachytila pohled dvou mladých policistů, kteří právě procházeli kolem nich a okamžitě si něco mezi sebou začali šeptat.
"Nějaký problém, pánové? Nikdy jste snad neviděli senzibily?" vyjela na ně nabroušeně.
"Popravdě… Vlastně ne," odpověděl jeden z nich s poťouchlým úsměvem.
"Tak si dejte pozor, kam šlapete a nepleťte se nám pod nohy," zpražila ho brunetka ostrým pohledem a pokývla na svou kolegyni.
"Jdeme eS. Musíme se tu trochu porozhlédnout."

"Co si o tom myslíš?" zeptala se rudovláska o hodinu a půl později, když se brodily ještě větším blátem zpět ke svému autu.
"Že to nebyla normální vražda," odpověděla brunetka zamyšleně.
"Zdálo se, jako by šlo o nějaký druh obětování," prohodila rudovláska opatrně. Brunetka souhlasně pokývla hlavou, vylovila klíče z kapsy a namířila s nimi do zámku auta. Ten však překrývala černá kůže obtočená kolem vysportovaného stehna.
Brunetka okamžitě vzhlédla, když ale zahlédla tvář, ke které zbytek patřil, zkroutila obličej do otráveného výrazu.
"Co tady, sakra, děláš?"
"Zajímavá podívaná, co říkáte?" odpověděla jí na odpověď o hlavu menší žena, která stála opřená o dveře auta a v levé ruce si pohrávala se zapalovačem. Dělala to téměř neustále. Svírala ho v dlani a palcem zavírala a otevírala víko, čímž zapalovač zažíhala a zase uhasínala. Brunetka s rudovláskou si opět vyměnily tiché pohledy.
"Neříkej, že jsi to byla ty, kdo ho našel," utrousila brunetka bez odpovědi na její otázku a vrazila do ní ramenem, aby ji odstrčila o kousek dál.
"I tak by se to dalo říct," odpověděla jí modrovláska s trhnutím ramen a zeširoka se na ni usmála. Brunetka zarazila klíč do zámku.
"Že mě to ani nepřekvapuje…"
"Jak jsi ho našla?" otázala se šokovaně rudovláska. Modrovláska však pouze pokrčil rameny a otočila se na ní čelem přes kapotu auta.
"Každý máme svá malá a velká tajemství, eS," mrkla na ni spiklenecky.
"U tebe jsou to tajemství o velikosti sfingy," zabručela brunetka nevrle. Nebyla ráda, že se tam modrovláska zjevila. Znamenalo to, že je bude opět čekat velice nepříjemná návštěva u některých z těch otravných podivínů, kterými se eM obklopovala. Nebo si alespoň myslela, že se jimi obklopovala, protože pokud šlo o eM, nebyla si ničím úplně jistá.
"Nebuď mrzutá, Jé. Přišla jsem vám nabídnout pomoc, pokud byste ji snad potřebovaly," drkla do ní modrovláska bokem a ignorovala její varovné zavrčení.
"Proč bychom ji měly potřebovat? Je jasné, že šlo o rituální vraždu," odsekla brunetka netečně. Modrovláska horečně přitakala.
"A víte, o jakou rituální vraždu šlo? Nebo spíše, o jaký druh?" zajímala se, čímž jen znásobila nevraživost brunetky. Ta však zarytě mlčela. Rudovláska provinile zavrtěla hlavou na znamení, že nemají tušení.
"Nevadí. Vím o někom, kdo by vám mohl být nápomocný," trhla modrovláska hlavou, až se jí dlouhé modré lokny převalily z jedné strany hlavy na druhou. Brunetka protočila oči v sloup.
"A už je to tady. Tak kdo je ten cenný rádce tentokrát, eM? Že by Maximilán? Nebo snad Ruben?"
"Nebuď směšná, Jé. Co by o tom tihle dva mohli vědět? Na to jsou příliš mladí," opáčila modrovláska na oko pohoršeně.
"Tak to vyklop. O koho jde?" zavrčela brunetka netrpělivě.
"Měly byste navštívit Mária. Ten je dost starý na to, aby vám dokázal o tomhle obřadu říct něco víc," usmála se modrovláska potměšile. Brunetka svěsila rezignovaně hlavu.
"A ty nám to bez pochyb říct nemůžeš, protože to nevíš, že?"
"To netvrdím, ale rozhodně o tom nevím tolik jako on. Pokud chcete vědět co nejvíc, běžte za ním. Bude vás očekávat," překřížila si modrovláska paže přes prsa. Brunetka tiše zaklela.
"Fajn, fajn. Navštívíme Mária. Hádám, že můžeme rovnou," zavrčela, trhnutím otevřela dveře auta a nasedla. Modrovláska stočila oči k rudovlásce, která mlčky sledovala jejich rozhovor.
"Ta karmínová barva ti vážně sekne," mrkla na ní s veselým úsměvem. Rudovláska překvapeně zamrkala, instinktivně si přitom sáhla na čerstvě obarvené vlasy.
"Jak jsi to-"
"Sedej, eS!" zavřískla brunetka z auta netrpělivě a výstražně nastartovala motor. Rudovláska přetěkla pohledem mezi autem a modrovláskou.
"Dostaneš se odsud?"
"Bez obav," mávla modrovláska rukou ve vzduchu. Rudovláska rychle nasedla a zapnula si bezpečností pás právě včas na to, aby se nepraštila hlavou o palubní desku, jak prudce dupla brunetka na plyn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kadet Kadet | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 16:00 | Reagovat

"Že by pachatel?" zadívala se na něj brunetka podezíravě.
"Možná, ale pochybuji. Byl to ženský hlas a zněl dost věcně. Musela by to být naprostá psychopatka..." - jooo, psychopatka totiž vůbec nezní jako někdo podezřelý z vraždy :'D.
Hej, úryvky jsou nuda :D Já bych chtěla vidět něco delšího :D
Jinak tam sem tam hapruje pár vět nebo slovních spojení. Mám vypsat? :D

2 Michi Michi | Web | 20. listopadu 2014 v 21:14 | Reagovat

[1]: Musíš brát v potaz, že kapitán je stará škola a nebere tudíž v úvahu, že by mu vrah po akci zatelefonoval a jednoduše oznámil, že se mu někde v lese na stromě houpe mrtvola :D Ale on je trochu prostoduchý, to se občas stává :D
Jistě, sem s nima :D Přiznávám totiž, že jsem to po sobě raději vůbec nečetla, takže se ráda podívám, co jsem napsala za nesmysly :D

3 Michi Michi | Web | 20. listopadu 2014 v 21:27 | Reagovat

Dobrá. Právě jsem to dočetla a narazila alespoň na dva body, které se docela solidně tlučou :D :D

4 Kadet Kadet | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 16:56 | Reagovat

Tak jo, něco nahodím.
" dostalo se jí netrpělivě na odpověď." - na odpověď? Nebylo by lepší "v odpovědi"? Tady mi to zavání skoro nějakým nářečím.
"zabručela rudovláska nespokojeně a dál sledovala ubíhající cestu okýnkem u své hlavy." - je nutné říkat "u své hlavy?" lidi většinou vědí, kde je okýnko u auta. + máš tam nespokojeně znovu po pár řádcích.
"odsekla brunetka netečně" - dá se odseknout netečně? Netečný člověk neukazuje emoce ne? Odseknutí je vcelku emotivní.
Jinak, a to je můj osobní pohled, používáš strašně moc přídavných jmen. (Anglický kritik by ti za to urval ruce, český kritik na to tolik nekouká :D). Mnohdy jsou v textu fajn a nevadí mi, ale v některých případech mi drhnou. Třeba jako "tmavě šedém kabátě z těžkého materiálu" je nutný těžký materiál? Nebo "do malého auta černé barvy" nebylo by jednodušší napsat "do malého černého auta?" Takový malinký detaily. Věci by se daly napsat snadněji a pak by se i líp četli. Ale mnohdy je to o stylu :).

5 Michi Michi | Web | 21. listopadu 2014 v 21:12 | Reagovat

[4]: Popravdě přemýšlím, kdy jsem vlastně začala používat tolik přídavných jmen :D Stejně jako kdy jsem začala některé věci psát tak kostrbatě, protož jsem si toho vědoma a vím, že je to od doby, co čtu velmi často věci psané kamarádkou. Vyjadřuje se obdobně a nějak se mi to zarylo zřejmě :D A ta přídavná jména jsem pochytala v začátku od Austenové a potom už se to nějak vezlo. Vždycky si říkám, jestli je nevynechat a potom mi přijde, že tam prostě chybí :D
U toho kabátu je to ovšem nemoc z povolání, protože potom, co jsem navštěvovala oděvku mi prostě při zmínce oděvu naskočí otázka "A z jakého byl sakra materiálu?". Při těžkém materiálu už si představím konkrétní látku :D
S tou odpovědí jsi mě ovšem dostala. Pořád si to čtu dokola a pořád nějak nevidím velký rozdíl mezi na a v. Ale jinak souhlasím, že bych potřebovala zjednodušit svoje vyjadřování. Už se mi to celkem zdárně povedlo ve větách, protože dříve jsem psala šíleně zdlouhavá souvětí a někdy to dělám ještě i teď a hrozně se za to peskuju. Tak třeba teď na řadu přijdou ta přídavná jména :D

6 Kadet Kadet | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 21:15 | Reagovat

[5]: Tak přídavných jmen se nemusíš zbavovat úplně. Ale někde se prostě nehoděj nebo rušej :)

7 Michi Michi | Web | 21. listopadu 2014 v 22:24 | Reagovat

[6]: Já s tím souhlasím :D Jen je horší tenhle zlozvyk odbourat :D

8 Kadet Kadet | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 10:31 | Reagovat

[7]: To věřím :D Chce to po sobě hodně číst a nejlíp nahlas. Sice to osobně nesnáším, ale když si pak čtu svoje povídky nahlas, zjišťuju, jaký věty drhnou :D

9 Michi Michi | Web | 22. listopadu 2014 v 21:02 | Reagovat

[8]: To je zajímavý nápad hele :D To budu muset ozkoušet, i kdyř čtení nahlas taky nesnáším :D

10 un. un. | Web | 22. listopadu 2014 v 22:53 | Reagovat

náhodou je to dobrý!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama