Náročné dny / Hard days

1. listopadu 2014 v 0:37 | Michiyo Yokomura |  DENÍK
Přestože je na pokročilý podzim venku docela hezky a podzim si jinak užívám, občas mám taky dojem, že padá obloha. To je totiž nejlepší vysvětlení chaosu, který se tu momentálně kolem mě promenáduje v plavkách. Liška toho sice vydrží hodně a liščí mamá dvonásob, někdy mi ale trochu hrabe. Jako například v posledních několika dnech.


Mláďata se rozhodla, že se adaptují na příchozí podzim. Nebo alespoň doufám, že podzim a je to rychle přechodné období, protože jestli je tahle adaptace rovnou zimní, zavřu je do skříně až do jara. Dlouhodobě bych totiž nemusela ustát celonoční maraton s dudlíkama a lahvemi mléka, zuřivé záchvaty vzteku neustále utahané Mii a nevrlého Maxe, který mi dokázal, že je zvládá s přehledem taky. Nejlépe v jednu ráno, když ho teprve usínající sestra vzbudí a on nemůže znovu usnout. A to nemluvím o každovečerním vytírání vytopené koupelny po společném koupání, bojkotováním naprosto všeho nebo pokusy o vyjedení celé ledničky i špajzu na jeden zátah. Shrnuto a podrtrženo, mláďata mi zcela očividně vyhlásila válku! Ale já se nedám. Pořád tu mám totiž skříň, do které je můžu v nejhorším případě zamknout :D
O nic lépe na tom ovšem nejsou ani dospělí. Podzim je sundáva jednoho po druhém jako hrušky ze stromu a oni bez pochyb dopadají přímo na hlavu. Není totiž možné, aby se tak najednou všichni změnili o 180°. Z žen se stávají semetriky první kategorie a muži je bezmezně milují, obdivují a trpí pod jejich hrůzovládou. Vážně, ukažte mi alespoň jednoho, co si na svou polovičku opravdu nestěžuje a je šťastný, protože já ze všech stran slyším jen samé nářky. A nechápu. Absolutně. Co se to všem děje? Zbláznili se oni nebo já? Jediné, na co se vzmáhám, je nechápavé kroucení hlavou s pusou dokořán a udiveným pohledem. Na víc nemám. Příliš mě zmáhají vlastní povinnosti :D
Jak už to tak bývá, nevím totiž, kam dřív skočit. Jestli na zahradu sázet stromky a rýt záhony nebo do kuchyně nalepit dlažbu a vymalovat zdi, popřípadě ke sporáku testovat nové recepty nebo zasednout k počítači a tvořit? Nemluvě o stále nedodělaných poličkách ve sklepě a rozdělaném náčrtu dětské kuchyňky, pokukujícím šicím stroji, co nutně potřebuje seřídit, aby pořádně šil a naskicovaných výkresech. Zbytek pro jistotu zamlčím. Nesmím ovšem zapomenout na chudáka Athose, kterému stále slibuju ranní běhání, ale obvykle jsem ráda, když se s ním dokopu na večerní procházku s piškoty. Takže bych opravdu nejraději vlezla do postele, dala si polštář na hlavu a tvářila se, že tu vůbec nejsem :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Orida Orida | Web | 1. listopadu 2014 v 15:33 | Reagovat

No jo, to je tá krása jesene. Slniečko zaliezlo, vonku je hnusne a zima, stromy menia farby a všetkým začína hrabať v hlave.

Tak, ešteže máš aspoň tú skriňu, keby je už naozaj zle. Ak nie zavrieť drobizg, môžeš tam zatvoriť sama seba a tváriť sa, že si polička :D

2 Kadet Kadet | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 20:29 | Reagovat

Podzim dělá s lidmi divy :D Já bych je všechny postřílela a jakej by byl klid :D

3 Michi Michi | Web | 1. listopadu 2014 v 22:37 | Reagovat

[1]: To je ovšem bezvadný nápad! Proč mě to nenapadlo rovnou? Vždycky jsem chtěla zkusit dělat poličku! :D

[2]: Máš recht, na tohle ani vidličky nestačí :D

4 sarush ef sarush ef | Web | 2. listopadu 2014 v 14:30 | Reagovat

Tak ať to nějak zvládneš :)

5 Death the Horo/Cheko-chan Death the Horo/Cheko-chan | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 21:11 | Reagovat

No jo, lidi se na podzim přetočí o 180° a občas by to chtělo prostřílet >:"D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama