Listopad 2014

GA -> Podzimní výhra u MichaelkyM

29. listopadu 2014 v 22:59 | Michiyo Yokomura |  PORTFOLIOFOX
To na mě takhle jednou vyběhla sdílená Giveawey o Crazy Rumors balzám a já si řekla, proč to pro tu srandu nezkusit. Obvykle nic nevyhrávám, Crazy Rumors je všeobecně opěvované a přírodní hojidlo na rty a to se na zimu vždycky hodí. Takže jsem na článek klika, vyplnila a zapomněla...
Dobře, dobře, nezapomněla jsem na to, ale nijak výrazně jsem to dál neřešila. Dokud ovšem na kalendáři nenaskočilo datum s ohlášením vítěze a hle! Liška vyhrála. Velké překvapení, ale rovněž velká radost. Ostatně kdo se kdy neradoval, když mohl něco dostat zadarmo? :D
Fájn, o tu cenu ani moc nejde. Ale vždycky člověka potěší, jakmile se mu podaří vyhrát. Ta opojná chuť moci a nadřazenosti nad všemi, co to projeli! Nedivte se mi, já opravdu většinou nic nevyhrávám :D

Nicméně s MichaelkouM jsme se spojily, domluvily a přestože se balíček trochu spozdil, za což se mi stále omlouvala a ještě mi to hojně vykompenzovala přibalenými drobnostmi, nakonec i došel a mě velice potěšil. Dokonce si nejsem jistá, jestli jsem neměla větší radost z těch přibalených čajů jak ze samotného balzámu :D Ten už samozřejmě zkouším, stejně jako čaje, které jsou suprové a spucovala jsem i BIO čokoládovou tyčinku se zázvorem. Uznávám, že to není tak úplně můj šálek kávy, protože když už čokoládu, tak spíše bílou, ale příchuť zázvoru mi kupodivu chutnala. Nakonec jsem tedy tyčinku rozlámala mezi veškeré osazenstvo doma a všichni byli spokojení. Tedy až na babi starou medvědici, která si na ní vylomila zub, ačkoli jsem jí předtím důrazně varovala, aby si ty zbývající zuby nevylámala :D
Svíčku jsem ještě nezapálila, tu si zatím šetřím, ale má už své čestné místo na poličce mezi knížkama. Tak snad nevyhořím :D Ale perfektně mi zapadla do ložnice, jelikož ta je fialovo-bílo-tmavá, a levanduli mám strašně ráda, takže až svíčka vyhoří, skleničce vymyslím nějaký nový, vychytaný úkol 3:)

Ještě jednou tedy děkuji za suprový balíček s milým vzkazem, který přišel v obrovské krabici a já celou dobu z pošty domů přemýšlela, co že jsem si to objednávala :D

Podzimní venčení / Autumn walking

27. listopadu 2014 v 23:49 | Michiyo Yokomura |  DENÍK
"Ať děláme, co děláme, nemůžeme se s volaným účastníkem spojit."
Oobně bych tu větu adaptovala.
"Ať dělám, co dělám, pořád mě nic nenapadá."
Tak začneme neutrálně. S tím počasím je to tak trochu tragédie. Setmí se už ve tři odpoledne a v pět je tma jak v pytli. Osobně mi to nevadí, já si na všem najdu nějaké pozitivum, ale strašně mě to mate a mláďata očividně taky. Jinak nechápu, proč Max huláká už ve čtyři, že chce koupat :D Ale i to jsem vyřešila. Dám ho na zem a nechám ho plazit. Začíná to ovšem vypadat, že jeho další vývojová fáze bude žížala nebo had. Nebo třeba úhoř, protože jeho plazící schopnosti jsou abnormální. Klidně bych mohla pořádat dětské závody v plazení, protože když Maxe položím na jeden konec pokoje, stačí mu deset vteřin, aby s objevil na konci druhém. Fascinující objev. Trochu mi to připomíná Fredyho Cruegera v díle, kde ho matka jeptiška "porodila" na podlahu v kostele a on se bleskurychle odplazil pryč. To by mě možná mělo trochu znepokojovat, nicméně... Něčím se v budoucnu živit musí, že jo.
Mia je se pro změnu pokouší udělat si z jedné hlavy dvě. Nevím, kde na ten nápad přišla, ačkoli by to mohlo mít spojitost s Universitou příšerek, kde ta jedna má dvě hlavy a jen jedno tělo. Takže doporučuji nepouštět to vašim potomkům dříve, než budou mít dost rozumu na to, aby se nesnažili urazit si hlavu o postel :D Naštěstí jsme díru v čele přežili i bez šití a snad se to brzy zahojí. Případné jizvy zakryje make-upem, od čeho je to holka.
A protože si mláďata očividně žijou svým vlastním životem, maminka pracuje jako o život, aby do Vánoc všechno stihla :D Podzim je totiž naprosto ideální období na zútulňování domova, věděli jste to? A ještě lepší doba je poslední měsíc před prosincem, abyste nevyšli z tempa, až se vrhnete na cukroví. Proto jsem se rozhodla v listopadu předělat kopletně kuchyň a rovnou i chodbu. Nebudu přeci troškařit, že jo. Kuchyň je už naštěstí bez menších detaiů hotová, zatímco chodba se na mě šklebí s oškrábanýma zdma a rozdělanou podlahou. Budiž, pořád to můžu stihnout. Stačí jen nakoupit barvu, vybílit, vymalovat, dát dlažbu a vyrobit závěs...
Jo, asi právě proto raději utíkám každou volnou chvilku do té zimy venčit. A je jedno, jestli mláďata nebo psa a nebo jen sama sebe, protože uznejte, liška taky potřebuje občas vyvenčit :D

REVIEW -> Assassin's Creed: Renezance / Assassin's Creed: Renaissance

24. listopadu 2014 v 23:23 | Michiyo Yokomura

Autor: Oliver Bowden
Serie: Assassin's Creed
Nakladatelství: Fantom Print
Cena: 199,-

Obsah: Templáři a Assasíni jako úhlavní nepřátelé. Kdo by to byl řekl? Ezio Auditore zřejmě ne, dokud členové utajeného templářského řádu neuvrhli jeho rodinu do zkázy a opovržení.
Za pomoci přátel a zbývajících příbuzných se Ezio vzchopil a naučil se vražednému umění assasínů, aby se mohl pomstít. Celý svůj život tak zasvětil jediné věci, zničení templářského cejchu.
Knihu jsem si půjčila z pouhého vyhecování, že si přečtu něco, co se někomu líbilo a možná mě to zaujme. Upřímně, nevěřila jsem tomu, protože knihy psané na základě počítačových her pro mě obvkle nemají žádné kouzlo. Hry nehraju, příběh jsem neznala a taky jsem automaticky předpokládala, že to bude napsané dost neslavně, jak už tomu při těhle námětech bývá. Nicméně jsem se obrnila a zarytě četla. Nebavilo mě to první kapitolu. Možná kapitolu a půl.
Hlavní postavu jsem si téměř okamžitě oblíbila. Většinou mi to trvá podstatně déle, ale jelikož mi strašně připomínal mého dobrého přítele, od něhož jsem si shodou náhod knihu vypůjčila, četlo se mi o něm dobře. A jak příběh pokračoval, četlo se mi ještě lépe. Zamilovala jsem si Ezia i jeho osamocenou poušť za pomstou a obnovou svého rodu.
Upřímně, potěšilo mě, že to nebyl klasický happy end, kdy se mu zadařilo oboje zároveň. Pomstu sice vykonal, ale rod neobnovil, ani nevrátil do původního stavu. Nezbyl mu na to čas, protože honbou za spravedlností strávil dobrých 30 let a podle konce předpokládám, že ani potom neskončil. Těžký úděl assasínů, o tom žádná.
Po přečtení musím tedy uznat, že jsem se pletla. Každá kniha inspirovaná hrou nemusí být dílo pouze pro skalní fanoušky. Nejsem skalní fanoušek Assasin's Creed a knihu jsem přeso zařadila mezi svá oblíbená díla. A že jich tam moc není :D
Příběh je chytlavý, dobře promyšlený a nechybí v něm ani detaily, na což si potrpím. Alespoň důležité postavy jsou dobře vypodobněny a prochází určitými proměnami, takže další z mých kritérií jsem si mohla odškrtnout. Popis není táhlý ani kostrbatý, přestože je značně podrobný a čtenář se díky tomu lehce uvede do děje a představí si poměrně snadno i tu nejméně důležitou chatrč, kolek které se Ezio mihne. Jediným zklamáním pro mě tedy byla druhá polovina knihy, ve které se příběh začal odvíjet na můj vkus až příliš rychle. Ačkoli chápu, že autor potřeboval do necelých 300 stránek vespat téměř 30 let Eziova života, na konci to vzal hezky pomalu a střídmě a od středu uháněl klusem, aby to tam všechno narval. Ještě bych nad tím přimhouřila oči, kdyby některé důležité scény neproběhly tak zatraceně hladce a bez problémů, což po nějakých dvou- třech začne být trochu otrava. Sic jsem od začátku byla fanouškem assasínů a fandila jim, aby nakopali templářům zadek, nebránila bych se více prohrám nebo zádrhelům na jejich straně. Ale jinak si nemám na co stěžovat. Kniha mě svým zpracováním oslovila, líbila se mi a četla se rychle i přes popisky bohaté na přídavná jména.


Doporučení: Ať jste fanošek hry nebo nejste a máte kteroukoli věkovou kategorii, sežentě si ji a přečtěte. Rozhodně vám to neublíží a může vám to jedině prospět. Dostanete určitou představu o tom, jak to ve středověku vypadalo v Itálii a projdete se Benátkami alespoň v duchu, když ne doopravdy. Četbu si užijou nadšenci do akce i mírumilovnější typy. Kniha není ochuzená ani o boj, ani o lovestory a nechá vás nahlédnout do osamoceného života, zasvěceného pomstě a spravedlnosti.

Trénovat se musí...

20. listopadu 2014 v 1:15 | Michiyo Yokomura |  PORTFOLIOFOX
Takhle to běžně dopadá, když dám volný průtok svým myšlenkám. A když říkám volný, tak myslím úplně volný, tudíž se v tu chvíli začnou mlít myšlenky jedna před druhou a vůbec se sebou nesouvisí. Když se to pak pospojuje dohromady, je to srandaguláš :D Pokud se v tom, dámy, poznáte, nekamenujte mě. Chtěla jsem vám pouze udělat radost, protože mě to napadlo při vzpomínce na Winchesterovy bratry :D A buďte rády, že jsem vynechala návštěvu Mária. Mělo to být totiž značne nevhodné, bylo by to nechutně dlouhé a nejspíše by se v tom pak poznaly ještě další zainteresované osoby.

"Crr, crr. Crr, crr."
Zvuk mobilu se rozezněl do ticha potemnělé místnosti.
"Crr, crr. Crr, crr."
Telefon cestoval po dřevěném stolku díky vibracím hlasitěji, než zvonil.
"Crr, crr. Crr, crr."
Spící žena sebou divoce trhla, když jí přístroj dopadl na hlavu a s rachotem řičel dál.
"Prosím?" zamumlala rozespale do telefonu, aniž by se podívala, kdo jí v tuhle hodinu volá.
"Spíš?" ozvalo se z druhého konce potemnělým hlasem.
"Spím."
"Tak nespi. Máme práci."
"Práci?" zopakovala nechápavě, alespoň však nahmatala lampičku a rozsvítila.
"Ano, práci. Obleč se a pojď. Čekám dole," dostalo se jí netrpělivě na odpověď. Vzápětí se v telefonu ozvalo pípání a rozhostilo se ticho. Pomalu svěsila ruku dolů a udiveně se zadívala na display mobilu. Jistě, byla to ona. Kdo jiný by jí také ve tři ráno tahal z postele kvůli práci?
"Proč já, sakra…" zaklela zoufale při pohledu z okna, za kterým zuřivě bubnovaly kapky deště do všeho, co jim stálo v cestě. Letos byl podzim chladný a deštivý a jí se rozhodně nechtělo z měkké postele ve vyhřáté ložnici do studeného deště a vlezlého větru.

REVIEW -> Chilly intima gel

18. listopadu 2014 v 22:26 | Michiyo Yokomura |  chilly
To jsem tak jednou zabrousila do uličky s intimní hygienou a sháněla se po něčem na umývání. A hle, hned na poprvé jsem narazila na velice užitečný výrobek.


Výrobce: Bolton Czechia
Obsah: 200 ml
Cena: 95,-

Všemožným intimním gelům jsem se vyhýbala jako čert kříži po špatných zkušenostech s jedním z Avonu, který jsem si kdysi v nějakém nepochopitelném zápalu pro dokonalou hygienu pořídila a po pár ozkoušení rovnou zahodila. Když už jsem ale dlouhodobě řešila neustálou nespokojenost se svým i protějším podvozkem, řekla jsem si, že to teda prubnu a některý z těch nových vyzkouším.
V drogerii jsem šla vyloženě po antibakteriálním a musím říci, že jsem tam trčela dobrých dvacet minut, než jsem se probrala všema značkama a zjistila, že asi jediný antibakteriální vyrábí právě Chilly. Tak jsem ho bafla a odnesla domů, kde se začalo testovat ve velkém. A musím říci, že jsem byla velice mile překvapena.
Gel je průhledný, zabarvený do modra a hodně tekutý. Nemá žádnou vůni a při umývání není cítit ani pocitově. Když ovšem vylezete ze sprchy, máte najednou dojem absolutní čistoty, jako by jste si spodek právě namáčeli přinejmenším v dezinfekci. To se mi líbilo a nakonec jsem gel ozkoušela i na svém mláděti. Ani Mie nevadil, žádné problémy jí nedělal a naopak jí spíše prospěl. Přestala se opruzovat a celkově jsme prostě měly po denním používání Chilly intima lepší stav.
Po dlouhodobějším užívání jsem u sebe i protějšku poznala opravdu hodně velký rozdíl. Veškeré nespokojenosti a drobné problémy byly ty tam. Jen se po nich zaprášilo a musím říci, že i dlouho potom, co mi gel došel a ozkoušela jsem jiný, se stav víceméně udržel. Dokonce v jednu chvíli, kdy se mi zdálo, že se budu muset zase potýka s nějakou protivnou mykózou, jsem prostě naverbovala Chilly Antibacterial, důkladně se s ním odrhla a i když to pálilo jako čert, do druhého dne bylo zase vše v naprostém pořádku a já si mohla pískat. Takže zatím tenhle antebakteriák považuju za nejlepší intimní gel, co jsem ozkoušela. Jenomže jsem jich ozkoušela dost málo, takže musím zkoušet dál, abych to mohla tvrdit na beton :D

KNOW IT -> Jak psát správně recenzi

14. listopadu 2014 v 21:50 | Michi |  NÁVODY
Podle titulku ve článku už víte, o čem si tu bude liška vykecávat panty.
Dopředu vám říkám, že jak napsat správnou recenzi vám neporadím, protože to absolutně netuším. Sama dodržuju všechny body osnovy, jak recenzy za žádných okolností nepsat, tudíž možná, když se budete držet přesného opaku, budete je psát správně. Ale to je pořád jen to ošklivé "možná". Jestli si tedy říkáte, o čem to mám v plánu smolit tenhle článek, zocelte si nervy a čtěte směle dál.


Bod č. 1 - BUĎTE NAD VĚCÍ

Pokaždé, když se rozhodnet na něco udělat recenzi, očekávejte jediné. Nikoho nezajímá váš upřímný názor. Výrobce chce kladné hodnocení a čtenáři si chtějí číst o super vychytávce, kterou musí mít taky a pokud jí mít nemohou, mohou vám ji alespoň závidět. Takže pokud budete mít v ruce k zrecenzování něco, na co je váš názor absolutně negativní, buď se na to rovnou vyprdněte nebo zatněte zuby a snažte se to podat trochu na úrovni. Rozhodně ale nelžete, protože jestli se začnete rozplývat a ve skutečnosti byste to nejraději prohodili oknem, nakonec to na vás praskne. A potom už si vaše recenze nikdo nikdy nepřečte. Proto zůstaňte vždycky nad věcí, příliš si to neberte k srdci a vyplivněte ze sebe svůj pravý, ale cenzurovaný názor, protože extrémní nadšení ani extrémní zhnusení vám jedině uškodí.

Bod č. 2 - NEDĚLEJTE BLBCE

Jestli se chcete pustit do recenzování věcí, o kterých nevíte zhola nic, ale chováte k nim velký obdiv, je to v pořádku. Dopředu si k tomu ale sedněte a studujte, protože pouštět se do recenze, dokud nechápete alespoň základy, je recenzní sebevražda. Pokud ovšem chcete recenzovat něco, čemu vůbec nerozumíte, jenom proto, že to nikdo jiný nerecenzuje a vy tím budete originální, rovnou to odpískejte. Jinak vám brzy každý čtenář zamává šátečkem. A nebo také ne. Možná vám dokonce velká spousta čtenářů přibude, protože vás budou mít za komickou figurku, která žvaní nesmysly. Potom je ovšem pouze na vás, jestli se chcete proslavit jako rozumní recenzenti nebo komičtí pitomci. Neříkám, že je lepší recenzovat věci, o kterých toho přinejlepším víte co možná nejvíce, ale pořád je tam velká šance, že vás napadne něco originálního, čím předběhnete všechny ostatní. A když ne, pořád můžete zasednout k pc a začít psát recenze na auta, i když ani nemáte řidičák a kolo byste nevyměnili ani podle blbuvzdorného návodu.

Bod č. 3 - OSOBNOST VPŘED!

V případě, že si vás mají lidé zapamatovat, musíte být osobití. A to i při psaní recenzí. Není nutné za každou větou psát deset vykřičníků nebo se vyjadřovat jako pako, aby to působilo vtipně. Pokud ale vyšvihnete recenzi jako z časopisu, je to sice super, ale v tom případě se tím běžte raději rovnou živit a nesnažte se zaujmout chudáky lajky, kteří si chtějí počíst sice recenzi na něco, ale s kouskem vás samotných. I do recenze se dá zapracovat vaše já vkusně, střídmě a neotřele. Jen si uvědomte, v čem jste silní v kramflecích a to do recenze zakomponujte. Nebo použijte to, v čem jste naopak mizerní, to je úplně jedno. V takovém případě na to ovšem běžte opačně, netlačte to do recenze jako svou přednost, ale naopak to tutlejte a jen to nechte sem tam vykouknout. Lidi se chytají na různé věci, takže je zcela možné, že recenze s viditelným autorovým nedostatkem zaujme škálu lidí s jinými/podobnými nedostatky.

Bod č. 4 - NEOPAKUJTE SE

Jestli něco lidi naprosto vytáčí, je to x recenzí na tu jednu a samou věc během jediného týdne/měsíce. Absolutně žádný člověk nechce navštívit deset webovek a desetkrát si přečíst téměř identické recenze. Na to má svoje oblíbence, tudíž máte dvě možnosti. Buď budete recenzovat s předstihem nebo opožděně. Samozřejmě jen v případě, že se jedná o věc, co chtějí recenzovat všichni. Zvažte proto svoje síly, svoje možnosti a jednejte. Jestli si nemůže danou věc pořídit nebo ji ozkoušet mezi prvníma, ozkoušejte si ji, kdy chcete a recenzi na ní sesmolte až o měsíc či dva později. Neublíží vám to, novinky stejně spousta lidí přehlíží a čekají, až to někde zlevní a nebude to už taková pecka, takže potom dost lidí takovou recenzi i uvítá, aby se nemuseli prodírat spoustou novějších, než najdou na tu kýženou věc.

Bod č. 5 - DĚLEJTE TO PODLE SVÉHO

Nakonec je vlastně úplně jedno, co kdo říká nebo co kdo píše, protože pravidla jsou vždycky od toho, aby se porušovala. A zrovna ve sféře blogové a internetové jsou ta pravidla víceméně jen "jako", takže držet se jich můžete a nemusíte. Nejideálnější je přizpůsobit si je podle sebe, ale rovnou zapomeňte na věty typu: "Stojím si za tím." a "Já to takhle prostě píšu/dělám.", jelikož to jsou věci, za které někteří i trhají hlavy. Pište si to podle sebe, dělejte si to podle sebe, ale jedné zásady se vždycky držte. Ať to má aspoň hlavu a patu. Zbytek už je jenom vaše věc. Ostatně to budou čtenáři, kteří vám dají najevo, jestli píšete jako tataři nebo máte nárok na Nobelovku, až se začne dávat i za recenzování.

REVIEW -> Dermacol Aroma Ritual

9. listopadu 2014 v 21:18 | Michiyo Yokomura |  dermacol
Znáte tuhle voňavou záležitost od Dermacolu? Protože jestli ne, máte nejvyšší čas ji také ozkoušet. Takovouhle ovocnou bombu totiž hned tak zase nezažijeme.


Výrobce: Dermacol
Obsah: 250 ml
Cena: 59,-

Jako první do sbírky jsem si pořídila pomeranč s čokoládou, přestože čokoládě v kosmetice příliš nefandím. Na jídlo je fajn, ale jako vůně mi to prostě nejede. Jenomže tenhle sprcháč je cítit převážně po pomeranči a čokoláda mu dává jen příjemný sladký dotah jeho citrusov= vůně, takže je to v závěru suprová kombinace. Ale ne tak suprová jako vodní meloun, protože to je naprosto bombastická vůně. Sedí mi teda spíše k létu, ale voní úžasně. Velice dobře voní i hroznové víno s limetkou, docela mám vůně s příměsí citrusů v oblibě, tak trochu zklamáním pro mě je ale kokos a ananasem, protože ananas naprosto přebíjí kokos a to já zrovna nemusím. Vůni kokosu mám mnohem raději. Budu si muset posvítit i na ostatní vůně, akorát kávě se určitě vyhnu, protože páchnout jako irská káva? Ne, díky. Já prostě nejsem kávař a nikdy nebudu. Ostatní mě ale lákají vyzkoušet na sto procent.
Co do konzistence, ta je gelová, ale tekutá. Nevadí mi to, i když se vyžívám v hutných sprchových gelech. Barva obvykle ladí s obalem a při umývání si budete danou vůni opravdu užívat na plné pecky. Smůla je, že po osušení už nic v podstatě neucítíte. To je pro mě zase velké mínus, protože mám ráda sprcháče, po kterých jsem ještě dlouho voňavá. U většiny lidí to je ovšem nepodstatné, protože se ihned po osprchování namažou od hlavy a ž k patě :D K tomu ovšem velice dobře poslouží krémy ze stejné řady, ozkoušené je ovšem ještě nemám.
Balení je praktické, drží dobře stabilitu, takže tuby nehoním nikde po sprše, nehty si na víčku nelámu a design je přesně podle mého gusta. Barevný, nepřeplácaný, výstižný. Trefili se i rozřazením, na co který gel účinkuje, ale pokud jde o samotné účinky, tam si úplně jistá nejsem, co je vlastně přinese. Asi gel sám o sobě ne, ale spíše vám tu atmosféru navodí daná vůně a zbytek dodělá podvědomí. Tudíž nemůžu tvrdit, že by to vážně nesedělo a po použití jednotlivých sprcháčů jste se necítili zrelaxovaní, odstresovaní, osvěžení, atd... :D
Na spotřebu je taky bezvadný, i když pro svou tekutost a ne tak velkou pěnivost vypotřebujete o něco větší množství než u hutnějších gelů. Stále to však není takový rozdíl a při denním použití vám vydrží na poličce pěkně dlouho. Osobně střídám několik gelů podle nálady, takže u mě se ohřál kolem půl roku nebo možná déle dokonce, ale u denního použití bych odhadovala spotřebu možná na dva měsíce přibližně. A to je podle mého slušný výsledek :)

Náročné dny / Hard days

1. listopadu 2014 v 0:37 | Michiyo Yokomura |  DENÍK
Přestože je na pokročilý podzim venku docela hezky a podzim si jinak užívám, občas mám taky dojem, že padá obloha. To je totiž nejlepší vysvětlení chaosu, který se tu momentálně kolem mě promenáduje v plavkách. Liška toho sice vydrží hodně a liščí mamá dvonásob, někdy mi ale trochu hrabe. Jako například v posledních několika dnech.


Mláďata se rozhodla, že se adaptují na příchozí podzim. Nebo alespoň doufám, že podzim a je to rychle přechodné období, protože jestli je tahle adaptace rovnou zimní, zavřu je do skříně až do jara. Dlouhodobě bych totiž nemusela ustát celonoční maraton s dudlíkama a lahvemi mléka, zuřivé záchvaty vzteku neustále utahané Mii a nevrlého Maxe, který mi dokázal, že je zvládá s přehledem taky. Nejlépe v jednu ráno, když ho teprve usínající sestra vzbudí a on nemůže znovu usnout. A to nemluvím o každovečerním vytírání vytopené koupelny po společném koupání, bojkotováním naprosto všeho nebo pokusy o vyjedení celé ledničky i špajzu na jeden zátah. Shrnuto a podrtrženo, mláďata mi zcela očividně vyhlásila válku! Ale já se nedám. Pořád tu mám totiž skříň, do které je můžu v nejhorším případě zamknout :D
O nic lépe na tom ovšem nejsou ani dospělí. Podzim je sundáva jednoho po druhém jako hrušky ze stromu a oni bez pochyb dopadají přímo na hlavu. Není totiž možné, aby se tak najednou všichni změnili o 180°. Z žen se stávají semetriky první kategorie a muži je bezmezně milují, obdivují a trpí pod jejich hrůzovládou. Vážně, ukažte mi alespoň jednoho, co si na svou polovičku opravdu nestěžuje a je šťastný, protože já ze všech stran slyším jen samé nářky. A nechápu. Absolutně. Co se to všem děje? Zbláznili se oni nebo já? Jediné, na co se vzmáhám, je nechápavé kroucení hlavou s pusou dokořán a udiveným pohledem. Na víc nemám. Příliš mě zmáhají vlastní povinnosti :D
Jak už to tak bývá, nevím totiž, kam dřív skočit. Jestli na zahradu sázet stromky a rýt záhony nebo do kuchyně nalepit dlažbu a vymalovat zdi, popřípadě ke sporáku testovat nové recepty nebo zasednout k počítači a tvořit? Nemluvě o stále nedodělaných poličkách ve sklepě a rozdělaném náčrtu dětské kuchyňky, pokukujícím šicím stroji, co nutně potřebuje seřídit, aby pořádně šil a naskicovaných výkresech. Zbytek pro jistotu zamlčím. Nesmím ovšem zapomenout na chudáka Athose, kterému stále slibuju ranní běhání, ale obvykle jsem ráda, když se s ním dokopu na večerní procházku s piškoty. Takže bych opravdu nejraději vlezla do postele, dala si polštář na hlavu a tvářila se, že tu vůbec nejsem :D