Srpen 2014

REVIEW -> PoloSvět: Zima / The Demi-Monde: Winter

26. srpna 2014 v 17:23 | Michi
Autor: Rod Rees
Série: Demi-Monde
Nakladatelství: JOTA
Cena: 70,-

Oficiální popis: PoloSvět je nejpokročilejší počítačová simulace sloužící k výcviku vojáků, která byla kdy vyvinuta. Má podobu virtuálního světa odsouzeného k nekončící občanské válce. Třicet milionů jeho digitálních obyvatel ovládají nejkrutější tyrani, jako nacista Heydrich, komunisté Berija a Stalin nebo jakobín Robespierre. Nějakou dobu to vypadá, že se nemůže nic stát. Avšak něco se v PoloSvětě zvrtne a Norma, dcera prezidenta Spojených států amerických, v něm uvízne. Unese ji jeden z nejproslulejších tyranů všech dob: duplikát Reinharda Heydricha. Podaří se Normu zachránit? Na pomoc je jí vyslána osmnáctiletá jazzová zpěvačka Ella Thomasová. Když Ella vstoupí do PoloSvěta, postupně zjišťuje, že není všechno takové, jak se na první pohled zdá. Virtuální zdi totiž jen s námahou zadržují zlo uvnitř PoloSvěta a ten skutečný svět, v němž lidé žijí, je v mnohem větším nebezpečí, než si kdo uvědomuje.

Vůbec nevím, co mě přimělo si to koupit. Jsem naprostý antifanoušek jakékoli poválečné a válečné literatury. Vadí mi i sebemenší zmíňka o ní. A stejně jsem klikla na košík, když jsem si přečetla anotaci k téhle věci. Nejspíš mě nalákal fakt, že se vše odehrává jen v kyber světě.
Do čtení jsem se pustila naprosto bezmyšlenkovitě v době, kdy jsem měla špatnou náladu. Potom totiž ráda dělám věci, co obvykle nemám ráda nebo nesnáším :D A vyplatilo se! I když je kniha kompletně mimo můj běžný čtecí repertoár, získala si mě.
Opravdu se mi zalíbil autorův styl. Píše hladce, neopakuje stejné fráze ani slova, není to krkolomné. Prostě pěně vypráví příběh a co víc, věrohodně. To je u takového dílka dost podstatné, protože když si dokážete představit, že opravdu existuje počítač, co by dokázal vytvářet virtuální svět s vlastní inteligencí, která se snaží probourat ven a věříte, že to je možné, úspěch díla je zaručen. Takže co se týče věrohodnosti a stylu, bylo to super.
Promyšlenost celkového příběhu je víceméně bez chybičky, ačkoli stále mám trochu problém adaptovat se na fakt, že Aleister Crowley svou "černou magií" dosahuje v podstatě identické funkce jako nejpromyšlenější kybernetický přístroj, který vás do hry PoloSvět uvede. Ale budiž, možná se to nějak blíže vysvětlí ještě ve zbývajících dílech. Co se postav týče, jednoduše výborná práce. Autor si opravdu dal záležet a postavy nejen bezvadně promyslel, ale zároveň si vybral zajímavou sbírku historických postav, jež do románu obsadil. A jejich ztvárnění, způsob uvažování a jednání vychytal podle mého dosti věrohodně. To mám velice ráda. Líbí se mi, když se spisovatelé umí vžít do postav, jež mají reálný základ někde jinde a působí to opravdu věrohodně. A že to umí málokterý!
Zalíbila se mi docela postava lady Trixiebell Dashwoodové, která se rychlospádem vyvine z malé, tvrdohlavé a snobské feministky na ostřílenou kapitánku svobodného vojska a bojuje líp jak kterýkoli jiný chlap. Klobouk dolů pro takovou blonďatou šestnáctku s lehce fašistickým smýšlením. Ačkoli fakt, že jí k takové proměně stačí pouze zjištění, že je Heydrich Reinhard bastard, co jí chce i s otcem odstranit a myšlenka, že otce skutečně zabil, trochu zavádějící. Ale budiž. Dejme tomu. Další zajímavou postavou, kterou jsem si s postupem času oblíbila, byla víceméně hlavní protagonistka Ella, která se do příběhu postupně pěkně obula a co říct, dávala tam všem pěkně zabrat. Nejspíše je mi sympatická především proto, že se neštítí používat veškeré ženské zbraně, které přítomné pány usadí na zadek :D Ale celkově je to sympatický charakter, který si najde u všech uznání. A Norma Williamsová? Prezidentova nejstarší dcera je absolutní lahůdka, kterou chcete celou knížku vyhladit jako Ellin spojenec kapitán Vaňka. Bohužel, i v reálném světě narazíte na tyhle rozmazlené, pritvné a drzé náctileté dámy, které mají pocit, že se svět točí jen kolem nich. Akorát fakt, že je údajně emo, mi k jejímu chování příliš neseděl. Co se pamatuji, emaři byli hodnocení jako tiší a emocionální, zatímco Norma tam metala leda tak jedovatými řečmi. Nu, nezapomně na již zmíněného Vaňku. Pro mě nejlepší postava z celého příběhu. Absolutně si libuji v těch, co se tváří jako záporné postavy a během příběhu se ukáže, že jsou vlastně kladné. Jo, zlí klaďasové a zrůdičky, to je moje.
Celkově tedy mohu říct, že jsem si čtení docela užila. Tématika mi ani na okamžik nevadila, bavila mě a i když jsem těch 500 stránek četla skoro týden, bylo to fajn. Jen ke konci, kdy ve třech dvaceti stránkových kapitolách jdete s postavama kanálami sem a potom zase zpátky a motáte se v kruhu, říkala jsem si, že už bych mohla být konečně na konci, protože tohle mě docela vytáčí :D Naštěstí konce jsem se tak jako tak dobrala a co bylo povzbuzující, vůbec to nebyl happy end. Takže je o to zajímavější, jak naváže druhý díl s podtitulem Jaro, což je o to vábnější. Přeci jen Zima, což bylo období, přes které se vlastně celý příběh odehrával, není moje nejoblíbenější období a až nebudu každou chvilku číst, jak si simulové stěžují na chlad, sníh a kosu, budu určitě o chlup spokojenější :D


Doporučení: Kdo si rád počte dlouhé příběhy, má rád témetiku ohledně 2. světové války nebo si libuje v kvalitní práci, rozhodně by se do toho měl pustit. Otevře se před ním zajímavá možnost, co by se mohlo stát a rozšíří si obzory ohledně toho, jak by se mohla zvláštně pojmenovat nová náboženství či myšlenkové směry :D Naprosto mě totiž odrovnával herEkatismus, UnFunDaMentalismus a podobně vtipné názvy s velkými písmeny umisťovanými zajímavým způsobem.

Vesnický heartbeat

26. srpna 2014 v 15:08 | Michi |  DENÍK
Co je srdcem každé správné vesnice? Drby! Kdo dělá drby? Všichni!


Jsou to chlapi v hospodě i ženské na návsi, znuděné manželky na mateřské i pokuřující puberťáci. Drbe rád každý a kdo tvrdí, že ne, lže. Nebo možná říká jen polopravdu, protože sám drby neroznáší, ale velice rád si je o druhých poslechne.
Co si budeme povídat, drby jsou jakási záhadná a tajemná věc. Žádná jiná věc se kromě světla nešíří takovou rychlostí. Stačí půl hodiny, aby jedna taková informace oběhla celou ves a vědělo se o ní naproto všude. Fascinující, že?
Stále zastávám názor, že právě drby by měly využívat tajné služby. Neexistuje spolehlivější zdroj informací a co je důležitější, neexistuje rychlejší. Vždyť za jedním takovým drbrem zaostává i wifi!
Ale ano, má to své mouchy. Především ta věrohodnost není vždy úplně v pořádku. Nikdy totiž nepřestanu řešit záhadu, jak je možné, že zatímco na jednom konci vesnice zakopnete, v jejím středu už máte zlomený kotník a na jejím konci jste v bezvědomí. Je to zvláštní úkaz, který se nazývá "Každý si něco přidá".

Co k tomu více dodat. Skoro celý život žiju na vesnici, takže funkčnost drbů znám velmi důvěrně. Mnohokrát jsem byla jejich hlavním tématem a momentálně v době, kdy jsem sama liška s liščaty, se opět šeptanda rozjíždí.
Všichni už to ví. Všichni se už děsí. Všichni jsou až příliš chytří, proto radí a všichni se zajímají, co budu dělat já. Co jim na to může člověk odpovídat?
Že jsem svou drahou polovičku podřízla, zakopala šest metrů hluboko u nás na zahradě a stala se ze mě lesbička. Že plánuju útěk do Arabských emirátů a přivdám se do jednoho z harémů tamního šejka. Nebo ať si trhnou levou zadní a zametou si laskavě před vlastním prahem, protože jsem od jejich sousedky slyšela, že k nim příliš často zavítá soused Pepa, když je pan manžel na služební cestě :D

REVIEW -> Sex a jiné city / Sex and other emotions

21. srpna 2014 v 11:19 | Michi
Autor: Eva Urbaníková
Nakladatelství: Motto
Cena: 199,-
Oficiální popis: Jde ve vztahu o sex, nebo o city? Jsou city nutné k sexu? Nebo ze sexu vzniknou city? Hlavní hrdinka Alice prožívá mnoho vztahů se spoustou mužů, aby našla toho pravého.

To jsem zase jednou zavítala do knihkupectví, kde se rozhodli udělat podpásovku a veškeré nejnovější knihy vystavit metr od vchodu na obrovském pultu. Stála jsem tam dobrou půl hodinu (a stála bych tam ještě dýl, kdybych neměla na spěch), okukovala jednu knihu z druhou a lamentovala, že si chci domů odnést alespoň polovinu z nich. Jenomže jsem si uvědomila, že nějakých deset dalších jsem si právě vyzvedla jako zásilku, takže jsem jen mávla rukou a dala se na odchod. Jenomže bych to nebyla já, abych aspoň něco neodnesla, že jo. A protože jsem se nemohla rozhodnout, co to bude, nakonec jsem bafla V ringu, protože polonahý chlap a ke všemu boxer na přebalu musel odejít se mnou pro dobrý pocit a jako druhou jsem popadla právě tuhle drobotinu, jelikož jsem nutně musela vědět, co je na tom tak speciálního, že na výkladní skříni visel obrovský plakát hlásající "bestseler". To by mě nechalo chladnou, ale bestseler od české (až později jsem zjistila, že vlastně slovenské) spisovatelky? V tom musí být záhada, která mě zajímá.
Takže jsem se dala do čtení. A za jediný den knihu i přečetla. Šlo to rychle, je sepsaná jednoduše, má pouze 200 stránek a formát A5, takže proč ne, že. Formou to připomíná trochu Wieveghovi Povídky o sexu a manželství, jen tady je ústřední postavou Alica namísto Oskara, jinak je to v podstatě stejný princip. Od dob studií až do nějakých čtyřiceti nebo padesáti let sledujete, jak Alica procházela různými vztahy, dozrávala, objevovala a zjišťovala, co a jak. Jestl ise něčeho dobrala, těžko říct. Nějaký velký objev v tom rozhodně tedy nehledejte, nenajdete ho.
Napsané je to příjemně, to neříkám. Čtení odpočinkové, pohodlné a rychlé, nijak vás to nezatíží, spíše odreaguje. Spousta žen se tm zřejmě i najde, protože je tam tolik případů, že ve většině jste alespoň na jeden za život narazily. Ale velký literární zážitek to není, takže podobně jako u Wievegha nechápu, proč je to bestseler. Prostě očividně nepobírám český a slovenský literární trh nebo spíše vkus, co se čtení týče. Jsem zřemě zdegenerovaná cizojazyčnými autory a jejich stylem, jink se to vysvětlit nedá.
A protože je Eva v podstatě Michal v sukních, mám znčné pochyby, zd ještě po nějakém jejím díle sáhnout, jelikož Příběhy o sexu a manželství bylo to jediné, co jsem od něj byla ochotná přečíst a docela se mi to i líbilo. Je tedy možné, že by na tom autorka byla s ostatními díly stejně.


Doporučení: Jestli jste fanoušci stylu Wievegh, jděte do toho. Budete číst v podstatě to samé, jen z pohledu a pera ženy, což nemusí být k zahození. Pokud jako já nejste jeho přívrženci a podobné odvětví vám nic moc neříká, klidně tuhle knihu vynechte. O nic se neochudíte. Celkově je to ale literatura spíše pro ročníky 30+, řekla bych, takže tam si své skalní fanoušky zaručeně najde.

REVIEW -> Jak napsat bestseller - Tajemství úspěšného psaní / Bestseller-secret of succesful writting

16. srpna 2014 v 14:52 | Michi
Autor: Celia Brayfieldová
Nakladatelství: Olympia
Cena: 39,-

Oficiální popis: Kniha o technice psaní populárních románů - z pera uznávané odbornice v tomto oboru - se coby neocenitelný zdroj informací a inspirace pro všechny autory, stane vaším průvodcem a pomocníkem na cestě ke spisovatelskému úspěchu. Celie Brayfieldová, autorka bestsellerů jako Perly, Bílý Led, Princ, Žně a Tajemná Francie, odkrývá čtenářům tajemství vlastního úspěchu a komentuje práci řady dalších úspěšných spisovatelů, aby tak "v akci" ukázala jejich tvůrčího génia a odpověděla na otázku z jakého důvodu se z toho kterého románu stane trhák, jež uchvátí miliony čtenářů a někdy jim i změní život.

Tak tohle bylo dlouhé čtení.
Ale na druhou stranu velice prospěšné a zajímavé. Sice jsem se tam dočetla dosti informacím, které jsem tak nějak tušila nebo věděla, popřípadě je považovala za všeobecně známé, ale takhle pěkně shrnuté pohromadě se to vyplatí občas zkouknout a oživit si paměť.
Co mi ovšem utkvělo z knihy v hlavě nejvíce, nebyly rady, ale složitost, jakou je knížka sepsaná. Jakože tohle považuji opravdu za náročné čtení. Někomu, kdo nemá tolik načteno, to dá docela zabrat. Skoro bych řekla, že je to vhodné spíše pro studenty podobně zaměřených kateder a ty, jež se v tomhle oboru už pohybují a něco o něm vědí. Ale nakonec jsem se orientovala celkem dobře a příliš se s tím nerozčilovala. Proč taky. Je to jen taková malá zajímavost, která mi může něco dát, tak jaképak caviky s tím.
Rovnou tedy můžu říct, že autorka ví, o čem mluví. O tom žádná. Na druhou stranu jsem uprostřed čtení měla pocit, že se musí jednat už o jakousi starší knihu, což mi vzápětí potvrdil na přebalu rok vydání 2007. Byly tam prostě věci a informace, které v současnosti nejsou úplně aktuální. Například část o sexu v románech byl trochu mimo mísu, když momentálně je to jedno z nejvýdělečnějších odvětví :D
I tak ale získáte spoustu užitečných rad a v podstatě i návod, jak s psaním začít a udělat z něj psaní úspěšné. Nemohu si pomoct, ale po přečtení jsem nabyla dojmu, že je to tak složitá a podivná práce, že je snad jednodušší dělat i meteorologa nebo výzkumníka v sekci léčby AIDS. Jednoduše řečeno, podle téhle knihy zjistíte, že být spisovatel je vlastně hodně velká věda a nepochopíte, jak si může každý desátý člověk myslet, že by jím mohl být, natož se o to každý padesátý pokusit.
Kdo ovšem chce být spisovatelem nebo má vážně v plánu proslavit se svým autorským dílem na literární scéně, doporučuji si to přečíst. Může vám to být opravdu hodně nápomocné a poskytnout vám to v některých ohledech solidní nápovědu.


Doporučení: Chcete-li být spisovatelem, přečtěte si to. Bude vám to jedině ku prospěchu. Nemáte-li spisovatelské ambice, nečtěte to. Bude vám to absolutně k ničemu a ještě si na tom vylámete zuby.

Když je z vás single máma

16. srpna 2014 v 14:29 | Michi |  DENÍK
Někdy se to tak sejde a poštěstí, že časem dojdete do bodu, kdy už to prostě dál nejde a není lepší řešení, než udělat rázný řez. A když dělá rázný zářez liška, podřízne vás obvykle jako podsvinče a je konec.


Dobře, tak brutální to zase nebude. Jsem vlastně velice mírumilovný tvor, který se jen plíží po okolí s vidličkou a slánkou v kapse, číhá za každým rohem a zajišťuje nápravu všemu bezpráví. Plus navrch si občas škodolibě pošmákne na nějakém chudákovi, co se neplánovaně připlete do cesty. Ale to je zcela mimo tématu.
Takže jak jsem už říkala, nějak se mi poštěstilo, že je ze mě máma liška samoživitelka. A není to žádná tragédie, jak zjišťuji.
Najednou mám spoustu volného času.
Ano, je to tak. I se dvěma mláďatama mám tolik volna, že mě to až udivuje. K čemu ho využívám? Absolutně k ničemu. Mám tolik práce a možností, že se nedokážu rozhodnout, co je důležitější, takže razím heslo: "Mám tolik práce, že nedělám raději nic."
Kromě volného času také nemusím hledět na to, zda něco můžu či ne, jestli na mně něco není v pořádku nebo je něco, co druhému vadí a celkově jsem se mohla nvrátit ke svému starému liščímu životu, na který jsem už téměř zapomněla. A je to pecka!

Vítej můj starý optimisme; flegmatičnosti, už se mi stýskalo. A můj pověstný černý humor a perverzní sklony se opět rojí packu v pacce a tancují tady kolem mě pořádnýho dupáka, abych viděla, jak jsem jim chyběla. A že oni mně taky :D
Rozhodně není zpětně čeho litovat. Ty čtyři roky byly nechutně náročné, velice poučné, zarážející a odhalující neskutečné pravdy o tom, kam je člověk schopný zajít. A byly taky pěkné a legrační a celkově dohromady to bylo hrozně fajn a dalo mi to fakt dost. Může to občas vypadat nezvladatelně, ale jak máte za zády několik opravdu dobrých přátel nebo lidí, co jsou pro vás významní a důležití, je to vlastně hračka. Aneb když nejde o život, nejde o nic.
Takže i když se teď budu dvakrát tak ohánět, abych mláďatům zajistila potřebné vybavení na přežití ve vnější džungli, s chutí do toho a pořádně si to užít! Život je jen jeden a měla by to být pořádná jízda se vším všudy!

REVIEW -> Pravda o mém muži /Truth about my husband

3. srpna 2014 v 22:30 | Michi
Autor: Halina Pawlowská
Nakladatelství: Motto
Cena: 199,-

Oficiální popis: "Jak jste se seznámila s vaším mužem? Co na něm nejvíc nesnášíte? Co na něm máte nejradši? Prožili jste nějakou manželskou krizi? Máte recept na šťastné manželství? Co je to vlastně láska?"
Takhle zněly otázky, které jsem často dostávala od svých čtenářek, divaček i redaktorů. Konečně jsem se rozhodla odpovědět.
Napsala jsem proto román Pravda o mém muži. Je to příběh mého manželství. A začala jsem ho psát, když jsem byla nejvíc smutná, abych si vybavila, jak jsem byla veselá. Jak jsem milovala a jak jsem byla milovaná. Doufám moc, že se při čtení budete trošku smát, trošku plakat, a možná..., že svého muže pohladíte a řeknete mu: "Bože! Já jsem tak šťastná, že tě mám!"

Tak jsem si ji konečně přečetla. Že mi to trvalo. Když vezmu v potaz, že to byl dárek k narozeninám od Mka, jako kbvykle jsem si nechala knížku pěkně odležet, než jsem se do ní pustila. Ale nakonec na ni přeci jen došlo a během dvou dnů byla přelouskaná.
Kdo už někdy četl něco od Haliny, nebude překvapený. Je to prostě další typická Halina vyprávějící svoje životní příběhy, nyní soustředěné především na život s jejím manželem, který před nějakým časem zemřel. Proto kniha vyšla, Halina tak konečně celému světu odhalila, kdo vlastně byl ten tajemný a skrývaný druh jejího života.
Ke knížce jako takové se toho tedy moc poznamenat nedá. Kromě toho, že je psaná stále s nadhledem, přesto, že ji psala v období smutku a vzpomínání, je přeci jen trochu melancholická. Ale pořád je to pěkné čtení, hezká vyprávění a najdou se místa, kde se zasmějete. Dobře se do příběhu vžívá, jak už u líčení něčích zážitků bývá a osobně sympatizuju s tím, že knižně je hlavní hrdinka přejmenována na Olesu Hakunděkovou, což je naprosto bombastické jméno, no nemám pravdu?
Ačkoli vlastně kecám, protože v tomhle příběhu je hlavním hrdinou Daník a Olesa je jen postavou vedlejší, ačkoli stejně důležitou.
Četlo se mi opravdu dobře a rychle. Kapotily ubíhají jedna za druhou, ani nemrknete, procestujete polovinu světa, aniž byste zvedli ctěná pozadí z křesla a ještě se jako voajeři vplížíte za zdi domu jedné z nejúspěšnějších autorek, scénáristek a baviček naší malé zemičky, což se vyplatí. Jediné, s čím jsem si úplně nesedla, byl některý obsah, ale to je prostě kvůli tomu, že mám na něco jiný pohled a o něčem si myslím svoje. Tím jsem si ovbšem dojem orpavdu zkazit nedala a vlastně i přes vlastní přesvědčení jsem usoudila, že takhle nějak to v dnešním světě funguje v opravdu šťastném manželství. Co je ovšem trochu vtipné je fakt, že když jsem se dopracovávala ke konci, nesutále jsem doufala v happy end, ačkoli jsem věděla z reality, že ten není, tudíž nemůže být ani v knize. Co na to říct. Jsem prostě naivní a přející až do morku kostí :D


Doporučení: Já jsem pro přečtení. Každý žourt knížek, fandové české literatury nebo ti, co mají Halinu rádi, popřépadě mají rádi vtipné příběhy ze života.... No jednoduše je to odpočinkové a příjemné čtení téměř pro každého nenáročného čtenáře. Nebo i toho náročného, pokud si chce dát chvilku oraz. Snad jen pr ozaryté fandy sci-fi, fantasy a podobných žánrů to nebude to pravé vymyšlené.