Nočníkování

27. července 2014 v 16:02 | Michiyo Yokomura |  DENÍK
Jednou to čeká každého rodiče. Obvykle to odnesou maminky jako většinu obdobných fází ve vývoji dítěte, ale jestli to učí dítě otec či matka je podle mého názoru úplně jedno, protože v závěru jde stále o ten samý výsledek. Docílit toho, aby dítě hodilo bobek do nočníku a rovnou ho chodilo kropit. Nám se to rovněž nevyhlo a jak že nám to jde?


Že bych mohla začít Miu učit na nočník jsem si řekla ve chvíli, kdy zvládala sama sedět bez opory, což bylo kolem šestého až sedmého měsíce. Ačkoli jsem od toho příliš neočekávala, proběhlo to docela hladce. Mia brala sezení na nočníku jako velkou zábavu a neprotestovala, jelikož vůbec nechápala, proč má kahoty u kolen a dřepí na tom podivně zeleném trůnu, do kterého div nepropadne celá a jelikož jsme měly vytipované období, kdy přichází velká potřeba, každý den jsme se setkávaly s úspěchem. Legrační ovšem bylo, že se to většinou odehrávalo v čase obědovém, takže jsme seděli na pohovce, Mia trůnila a já jí přitom nacpávala zeleninovým příkrmem.
Jenomže pak přišel pobyt v nemocnici, kde jí týden mučily ohavné a naprosto nešikovné sestřičky a po návratu domů se Mia odmítla na nočník posadit. Tak jsem to nechala být. Říkala jsem si, že má beztak čas a za nějakou dobu to zkusíme znovu.Zkusily jsme a od té doby je nóča střídavě kamarád nebo nepřítel.

Začalo to jako přechodná období. Jednou za čas jsem se rozhodla, že bychom to mohly zkusit a povolala Miu na trůn. Odpovědí mi bylo buď dobrovolné vysvléknutí a usazení, což jsem považovala za úspěch nebo řev, jekot a zběsilý úprk pryč, který jsem se pokusila zkrotit, ale nakonec jsem byla zkrocena já ve své učební vášni a odsunula pokus na jindy. V mezidobí tedy sloužil nočník jako nejrůznější pomůcky.
Občas ho Mia nosila na hlavě místo klobouku, jindy do něj bůh ví proč šlapala nebo trhala na malé kousíčky toaletní papír a házela ho dovnitř, dokud nebyl vrchovatý, načež to vesele vysypávala do velké toalety a splachovala. Přistihla jsem ji dokonce u usazování hadrového miminka na nóču a následné vykřikování, že mimi udělalo ble, což jsem pojala jako příležitost jí vysvětlit, že když udělala ble mimi, může teď i ona... Nesešlo se to ovšem s pochopením a opět s křikem utekla. A když se tyhle stavy začaly měnit ob den, svěřila jsem se s tím strýčku googlu.
Jenomže se ukázalo, že ani ten z dětí a nočníků není příliš moudrý. Narazila jsem samozřejmě na několik rad od odborníků, kde vysvětlovali, že si dítě má při kupování vybrat nočník samo a nejlépe mu máme názorně předvést, co se do něj má dělat. Děkuji pěkně, na to se zrovna necítím a pochybuju, že by M jako vzroný tatínek chtěl jít dělat potřebu do nočníku. Spíše by mi odpověděl, že on je kluk a tím by Miu jenom zmátl, takže tuhle variantu jsem ihned zavrhla. Nočník jsem ke všemu kupovala v době, kdy si Mia neuměla vybrat ani jídlo, takže ačkoli jsem původně chtěla pořídit nočník hrací jako měla sestra, když byla prcek, vzala jsem nakonec za vděk úplně obyčejným zeleným a Mia se s ním musí smířit. Což předpokládám nebude takový problém. Pokud ho může nosit na hlavě, proč by mu nemohla svěřit i své pozadí, že? :)
Nicméně neporadily ani zkušenější maminky. Na internetu je spousta diskuzí, ale když se do nich začtete, vesměs nenaleznete odpověď na tu jednu jedinou otázku "Jak naučit dítě na nočník?" Obvykle tam totiž jsou pouze narvané fotky jejich zlatíček, které přeci na nočníčku vypadají naprosto úchvatně a roztomile, jak se jim tam líbí a nelíbí, co na něm provádí a neprovádí, ale způsob, jakým je naučit poklidně vylučovat výhradně tam, už ne. Dokonce i když se přímo sami zeptáte, nedostanete lepší odpověď než fotku cizího potomka na nočníku a přání hodně štěstí s tím, že nakonec se to stejně naučí. Neříkejte, rovněž předpokládám, že Mia nebude chodit s plínkou i do první třídy :)

Současně si udržujeme s nóčou relativně přátelský, ačkoli trochu ochlazený vztah. Venku začíná být konečně teplo, takže přes den Miu nechávám běhat více nalehko a ubírám tak na počtu zneuctěného prádla, jež nahradilo pobíhání s hadrem po bytě a vytírání případných loužiček :) S tím, že se nám tu současně ochomítá sestřino štěně mám dvojitou práci :D Sama se snažím pokaždé včas upamatovat, abych Miu na nočník zahnala a když se zadaří, nechám ji hrdě nóču odnést a vyprázdnit obsah do záchoda. Všímám si i počínajících signálů, kterými jsou různá gesta značící potřebu. Někdy tedy máme lepší den, někdy horší, ale ač mám občas oči na vrch hlavy a zápasím s nutkáním narvat ji zpátky do plíny, je to většinu času docela sranda :) Třeba mě naprosto fascinuje, když se Mie zadaří hodit bobek jinam než do nočníku, načež se rozezní zděšená siréna, protože se ho bojí. Takový výjev mě obvykle pobaví více než abych se začala zlobit a důrazně jí naznačila, že do kalhot ani na podlahu to opravdu nepatří :)

Vyhráno zatím nemáme a ještě to odhaduji na dlouhou cestu, než budeme moci s jásotem zahodit plíny. Stále si ale myslím, že po dobrém je to lepší než s vynucováním, protože Andulka od vedle to zvládala už na patnácti měsících s přehledem :)


Možná by tenhle desing vyhovoval naší malé slečně podstatně více :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama